Pokud chcete, aby vaše aplikace vypadala profesionálně a odlišovala se od konkurence, je důležité zaměřit se na detaily, jako jsou ikony nebo barvy. Výběr správného barevného paletového systému, jak je popsáno na stránkách Material Design, může zásadně ovlivnit vizuální dojem a vnímání vaší značky. Stejně důležité je vytvoření kvalitní vlastní motivace a ikon, které přispívají k pozitivnímu dojmu z používání aplikace.
V této části si ukážeme, jak přidat vlastní ikony do aplikace Angular, jak nakonfigurovat vlastní branding a jak správně implementovat lazy loading modulů.
Nejprve je nutné mít připravený soubor SVG ikony, který budete používat pro vaši aplikaci. Tento soubor, například lemon.svg, umístíme do složky src/assets/img/icons. Poté je třeba v souboru app.config.ts přidat provider pro HTTP klienta, aby bylo možné načítat soubory SVG přes HTTP.
Pro registraci nové ikony v aplikaci použijeme následující kód v souboru app.component.ts:
Důležité je věnovat pozornost tomu, že načítání SVG ikony z URL nefunguje ve scénářích Server-Side Rendering (SSR). V takových případech je lepší načíst ikonu jako konstantní řetězec v TypeScript souboru a zaregistrovat ji přímo:
Pro správnou funkčnost je také potřeba importovat modul MatIconModule.
Po registraci ikon můžeme začít přidávat ikony do uživatelského rozhraní, například do panelu nástrojů. Začneme s přidáním základní ikony do panelu:
Pokud chcete přidat více ikon, například pro menu, profil uživatele nebo odhlášení, můžete použít Material ikony, které jsou součástí Angular Material. Tato sada ikon je již automaticky importována jako webová písma v souboru index.html. Je však možné ikony hostovat i na svém serveru, avšak pokud se rozhodnete pro tuto možnost, ztratíte výhodu cacheování písma v prohlížeči, což může mít negativní vliv na rychlost načítání.
Pro zobrazení ikon v aplikaci přidejte do index.html kód pro Material ikony:
Poté přidáme ikony do panelu nástrojů a uživatelského rozhraní:
Pokud máte více ikon a potřebujete je správně rozdělit na levou a pravou část panelu, můžete použít direktivu fxFlex pro správné zarovnání:
Kromě toho je třeba zajistit, aby byly importovány moduly FlexModule a MatButtonModule pro správnou funkci layoutu a tlačítek. Pokud chcete mít základní přihlašovací stránku, můžete ji přidat do komponenty HomeComponent:
Tímto způsobem si vytvoříte základní přihlašovací formulář, který bude reprezentovat základní uživatelskou zkušenost s vaší aplikací.
Dalším důležitým aspektem, který je nutné mít na paměti, je implementace lazy loading modulů. Lazy loading umožňuje načítání modulů aplikace pouze tehdy, když jsou skutečně potřeba, čímž se výrazně zlepšuje výkon aplikace. Lazy loading lze jednoduše implementovat pomocí směrování v Angularu, kde každý modul je načítán pouze při přístupu na jeho příslušnou stránku.
Například pro definici lazy-loaded modulu použijete směrování s vlastností loadChildren:
Tato technika je velmi efektivní pro aplikace, které mají mnoho funkcí nebo podstránek. Uživatel tedy načítá pouze potřebné části aplikace, což šetří čas a zlepšuje celkovou rychlost aplikace.
Jak Docker mění vývoj a nasazování aplikací
Docker je open-source platforma, která umožňuje vývoj, distribuci a provoz aplikací v kontejnerech. Tento nástroj, známý pro svou jednoduchost a efektivitu, přináší vývojářům nový způsob práce, který zjednodušuje nasazování aplikací a jejich správu v produkčním prostředí. Docker představuje revoluční přístup, který posouvá hranice mezi vývojáři a operačními týmy a umožňuje efektivnější spolupráci. DevOps, který zkracuje vzdálenost mezi těmito týmy, přináší levnější a rychlejší možnosti pro řešení problémů a změny.
Jednou z klíčových výhod Dockeru je jeho schopnost zajistit, že aplikace, která funguje na vývojářském počítači, bude pracovat stejně i v produkčním prostředí. Toho je dosaženo díky virtualizaci na úrovni kontejnerů, která eliminuje rozdíly mezi různými operačními systémy a konfiguracemi. Na rozdíl od tradičních virtuálních strojů, které vyžadují desítky gigabajtů paměti a úložiště, kontejnery Dockeru mají mnohem menší nároky a umožňují spouštění aplikací v izolovaném, bezpečném prostředí. Velikost kontejnerů je obvykle v řádech megabajtů, což výrazně snižuje nároky na hardware.
Pokud se podíváme na konkrétní příklad použití Dockeru pro kontejnerizaci webových aplikací, zjistíme, že tento proces zahrnuje několik klíčových kroků. Dockerfile, což je skript, který popisuje konfiguraci kontejneru, se skládá z několika základních částí: FROM, SETUP, COPY a CMD. Každá z těchto částí má svůj specifický účel, který se podrobně popisuje v dokumentaci Dockeru.
První část FROM definuje základní obraz, ze kterého bude náš kontejner vycházet. Tento obraz může být minimální verze operačního systému, jako je Alpine, nebo jiný obraz obsahující základní software, například Nginx nebo Node.js. V našem případě je základní obraz duluca/minimal-nginx-web-server, který vychází z obrázku Nginx a je optimalizován pro běh na systému Alpine.
Další část, COPY, slouží k přenesení naší aplikace do kontejneru. V tomto kroku je kód aplikace z vývojového prostředí zkopírován do složky kontejneru, kde bude k dispozici pro spuštění. Tato část je klíčová pro zajištění toho, že všechny potřebné soubory jsou přítomny a připraveny k nasazení.
Nakonec, část CMD určuje příkaz, který bude spuštěn při startu kontejneru. V našem příkladu je to příkaz pro spuštění Nginx serveru, který bude obsluhovat naši aplikaci. Alternativně je možné použít příkaz ENTRYPOINT, který se používá k určení hlavního procesu kontejneru.
Při práci s Dockerem je důležité věnovat pozornost tomu, jaké základní obrazy používáme, protože každý obraz přináší určité výhody a omezení. Například obraz minimal-nginx-web-server je optimalizován pro běh webového serveru a je velmi malý, což činí jeho použití efektivní v produkčním prostředí. Na druhou stranu, pokud potřebujeme více funkcí nebo specifických konfigurací, můžeme použít jiný obraz, například minimal-node-web-server, který obsahuje server pro aplikace postavené na Node.js.
Důležitou výhodou Dockeru je také úroveň bezpečnosti, kterou poskytuje. Docker kontejnery fungují jako izolované prostředí, což znamená, že i když aplikace obsahuje nějakou zranitelnost, je obtížné, aby útočník způsobil škody na hostitelském systému. Každý kontejner je oddělený a běží ve svém vlastním virtuálním prostředí, což zvyšuje úroveň ochrany proti útokům a neoprávněným zásahům.
Je třeba si také uvědomit, že při používání Dockeru je kladeno velké důraz na správu verzí. Obrazy, které používáme, by měly být vždy aktualizovány na nejnovější verze, aby zahrnovaly všechny opravy chyb a bezpečnostní záplaty. Docker umožňuje automatické aktualizace obrazů, což usnadňuje práci a zajišťuje, že aplikace budou vždy chráněny před známými zranitelnostmi. Přesto je důležité pravidelně testovat naše obrazy po každé aktualizaci, aby se předešlo problémům, které mohou vzniknout při nekompatibilitě nebo změnách v nových verzích základních obrazů.
Důležité je také si uvědomit, že Docker je nejen nástroj pro kontejnery, ale i platforma pro správu a sdílení aplikací. Docker Hub, centrální repozitář Docker obrazů, poskytuje širokou škálu veřejně dostupných obrazů, které si můžeme stáhnout a přizpůsobit podle vlastních potřeb. Tento repozitář umožňuje vývojářům sdílet své konfigurace a spolupracovat na vývoji aplikací napříč různými týmy a organizacemi.

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский