V oblasti vývoje aplikací pro Android se rozložení (layouty) hrají klíčovou roli v tom, jak aplikace vypadá a funguje. Každý komponent (nebo View) v rozložení má určité parametry, které určují jeho velikost, pozici a vzhled. Android nabízí několik nástrojů a technik pro optimalizaci těchto rozložení, aby aplikace běžela plynule a efektivně.
Každý View má související parametry uspořádání (layout parameters), které určují, jak bude tento komponent zobrazen v rámci svého rodičovského pohledu. Například parametry jako layout_width a layout_height jsou základními indikátory pro výšku a šířku každého pohledu. Tyto informace lze získat pomocí metody getLayoutParams(). Pomocí této metody můžeme získat konkrétní parametry uspořádání a v případě potřeby je upravit, jak ukazuje následující příklad:
V tomto příkladu, když uživatel klikne na tlačítko, změnili jsme pozici tlačítka tím, že jsme upravili jeho levou mezeru. Tento jednoduchý příklad ukazuje, jak lze dynamicky měnit rozložení aplikace během jejího běhu.
Optimalizace rozložení pomocí Hierarchy Viewer
Před tím, než se pustíme do optimalizace rozložení, je důležité pochopit, jak Android proces rozložení vlastně funguje. Když aktivita poprvé přichází na obrazovku, rozložení prochází třemi fázemi:
-
Měření: V této fázi komponenty určují svou velikost, začíná to rodičovským pohledem a postupuje se směrem k dětem. Rodič může zavolat své děti několikrát, aby určil jejich konečnou velikost.
-
Rozmístění: Rodičovský pohled určuje pozici každého dítěte na obrazovce.
-
Kreslení: Komponenty jsou vykresleny na obrazovce.
Tento proces vytváří strom rozložení (Layout Tree), kde rodič je kořenovým uzlem a každý komponent (View) představuje uzel stromu. Pomocí nástroje Hierarchy Viewer, který je součástí Android SDK, můžeme tento strom prozkoumat a zjistit, jak jsou jednotlivé komponenty uspořádány. Tento nástroj ukazuje grafické zobrazení stromu rozložení a také poskytuje časové výsledky pro každý pohled.
Použití Hierarchy Viewer pro optimalizaci
Pro optimalizaci rozložení se musíme podívat na strukturu hierarchie a zjistit, zda není přehnaně složitá. Například, když použijeme více vnořených LinearLayout, to může způsobit zbytečné iterace při měření a rozmístění, což vede k horšímu výkonu. Vhodným řešením je místo vnořeného rozložení použít například RelativeLayout, které je širší a plošší, což vede k lepší efektivitě při rozmístění.
Představme si, že používáme LinearLayout pro zobrazení několika tlačítek v aplikaci. Pokud toto rozložení obsahuje více než jednu úroveň vnořených pohledů, může to zpomalit vykreslování aplikace, zejména pokud uživatel rychle přepíná mezi položkami seznamu (ListView), což může způsobit trhání nebo zpoždění. V těchto případech je nejlepší využít nástroj Hierarchy Viewer k analýze a nalezení zbytečných nebo neefektivních částí rozložení.
Lint: Automatická kontrola pro optimalizaci
Dalším užitečným nástrojem pro optimalizaci je Lint. Lint je nástroj pro analýzu kódu, který automaticky kontroluje aplikaci na běžné problémy, včetně těch, které ovlivňují výkon rozložení. Lint může například identifikovat hluboké nebo zbytečně vnořené rozložení, což může negativně ovlivnit výkon. Android Studio automaticky spustí Lint při každé kompilaci aplikace, takže vývojář může rychle najít a opravit možné problémy.
Optimalizace pomocí ViewStub
Další technikou pro optimalizaci je použití ViewStub. ViewStub je zjednodušený pohled, který se inicializuje pouze tehdy, když je skutečně potřeba. Tímto způsobem se snižuje počet komponent, které je třeba inicializovat při spuštění aplikace. Pokud například existuje funkce, kterou uživatel nevyužívá často, jako je funkce pro tisk, můžeme použít ViewStub, abychom ji načetli pouze tehdy, když je potřeba. To zrychlí vykreslování aplikace a ušetří paměť.
Tento kód ukazuje, jak použít ViewStub k dynamickému zobrazení části rozložení pouze tehdy, když je to opravdu nutné.
Pro zlepšení výkonu aplikace by měl vývojář vždy věnovat pozornost nejen designu aplikace, ale i tomu, jak se rozložení a komponenty načítají a vykreslují. Umožní to optimalizovat jak rychlost aplikace, tak i její spotřebu paměti.
Jak funguje menu v Android aplikacích a jak jej správně vytvářet?
Menu v Android aplikacích je dynamický prvek uživatelského rozhraní, jehož vzhled a chování se automaticky přizpůsobují dostupnému prostoru na obrazovce. Nejvýraznější vlastností je, že menu může mít různý vzhled v závislosti na velikosti obrazovky zařízení – například na menších displejích se některé položky přesouvají do tzv. přetečení (overflow menu), které je přístupné přes tři tečky v pravém horním rohu.
Vytváření menu obvykle probíhá pomocí XML souborů, které jsou uloženy ve složce res/menu. Tato XML definice umožňuje jasně specifikovat jednotlivé položky menu, jejich identifikátory, textové popisky, ikony a také způsob, jakým mají být zobrazeny. Každá položka menu je definována prvkem <item>, který je vždy uzavřený v prvku <menu>.
Mezi nejdůležitější atributy položek menu patří id (jedinečný identifikátor položky), title (text, který se zobrazí), icon (grafická ikona položky) a showAsAction, který určuje, jak a kdy bude položka menu zobrazena v Action Baru. Hodnoty showAsAction zahrnují možnosti jako ifRoom (pokud je místo, zobrazit přímo v Action Baru), withText (zobrazit ikonu i text), never (nikdy nezobrazovat přímo, vždy v overflow menu) nebo always (vždy zobrazovat v Action Baru, což se ale doporučuje používat střídmě kvůli omezenému prostoru). Tyto hodnoty lze také kombinovat pomocí oddělovače |, například ifRoom|withText.
Proces tvorby menu obvykle zahrnuje dvě základní fáze: definování menu v XML souboru a následné „nafouknutí“ (inflation) tohoto menu v aktivitě pomocí metody onCreateOptionsMenu(). Pro správnou lokalizaci je vhodné texty menu definovat v strings.xml a do XML menu souboru je poté odkazovat prostřednictvím těchto stringových zdrojů, což zajišťuje snadnou úpravu a překlad textů bez nutnosti měnit zdrojový kód.
Menu však samo o sobě nemá žádnou funkčnost, pokud na jeho položky nebudou reagovat příslušné zpětné volání v aktivitě, typicky metoda onOptionsItemSelected(). V ní je možné pomocí identifikátorů jednotlivých položek zpracovat požadované akce – například zobrazit informační zprávu (Toast) nebo spustit jinou aktivitu pomocí Intentu. Vrácení hodnoty true indikuje, že událost byla zpracována, zatímco volání super zajistí zachování standardního chování, pokud není položka menu obsloužena.
Menu může být navíc rozšiřováno o podmenu (submenu), které se vytváří vložením elementu <menu> do položky <item>. Podmenu nemůže být dále vnořené do jiných submenu, ale umožňuje tak přehlednější členění většího množství položek. Android také umožňuje seskupování položek menu pomocí elementu <group>, který nabízí funkce jako zapnutí/vypnutí viditelnosti nebo povolení výběru položek v rámci skupiny. Všechny položky ve skupině, které mají nastavený atribut showAsAction="ifRoom", jsou zobrazovány buď všechny přímo v Action Baru, nebo všechny v overflow menu – nikdy se tedy nesmí stát, že by některé položky ze skupiny byly zobrazeny přímo a jiné schované.
Důležité je také pochopit rozdíl mezi použitím atributů s prefixem app: a android:. V moderních Android projektech, které používají knihovnu AppCompat (Android Support Library), je správné používat atributy s prefixem app:, což zajišťuje kompatibilitu napříč různými verzemi Androidu a lepší integraci do Action Baru.
Pro čtenáře je zásadní pochopit, že správné navržení menu přesahuje pouhé jeho vytvoření. Je nutné uvažovat o ergonomii a použitelnosti: položky, které uživatel potřebuje mít vždy po ruce, by měly být zobrazeny přímo v Action Baru (pokud to prostor dovolí), zatímco méně často používané či konfigurační volby se hodí do overflow menu. Seskupování položek a využití submenu pak umožňuje udržet rozhraní přehledné a intuitivní i u rozsáhlejších aplikací.
V neposlední řadě je třeba myslet i na reakce aplikace na výběr položek menu. Bez implementace zpětné vazby uživateli (například přes Toast nebo přechodem na jinou obrazovku) je menu pouze statickým prvkem bez praktického využití. To, jak uživatelé interagují s menu, může zásadně ovlivnit jejich celkový dojem z aplikace a její použitelnost.
Jak vytvořit zástupce na domovské obrazovce a widgety pro aplikace v systému Android?
Vytváření zástupců a widgetů na domovské obrazovce Androidu je v zásadě jednoduchý proces, pokud máte správná oprávnění. Když uživatel klikne na tlačítko pro vytvoření zástupce, kód v aplikaci vytvoří nový „intent“, nazývaný shortcutIntent. Tento záměr se vyvolá, když uživatel na ikonu klikne na domovské obrazovce. Další vytvořený záměr, installIntent, je ten, který skutečně provádí instalaci zástupce. Pokud byste však chtěli zástupce odstranit, je potřeba použít jiné oprávnění a místo akce INSTALL_SHORTCUT použít akci com.android.launcher.action.UNINSTALL_SHORTCUT.
Pokud jde o widgety, systém Android umožňuje aplikacím umístit na domovskou obrazovku interaktivní prvky, které se nazývají „App Widgets“. Tyto widgety jsou tvořeny několika povinnými a jedním volitelným komponentem. Mezi povinné komponenty patří soubor AppWidgetProviderInfo, který je součástí XML zdrojů, třída AppWidgetProvider v jazyce Java, a soubor rozvržení uživatelského rozhraní (layout) ve formátu XML, který definuje vzhled widgetu. Volitelným komponentem je App Widget configuration Activity, která se spustí při přidání widgetu na obrazovku pro nastavení konfigurace.
AppWidgetProvider je třída, která rozšiřuje třídu BroadcastReceiver, což znamená, že může reagovat na události systému. V Manifestu aplikace musí být tato třída deklarována jako BroadcastReceiver, aby mohla přijímat příslušné události pro widgety. Když je widget přidán na domovskou obrazovku, systém volá metody této třídy, například onUpdate() (při prvotním vytvoření a pravidelných aktualizacích), onDeleted() (když je widget odstraněn), nebo onEnabled() (při prvním umístění widgetu). Tato třída také podporuje práci s různými velikostmi widgetu, což lze nakonfigurovat v XML souboru, a to pomocí atributů jako minWidth, minHeight, a resizeMode.
Layouty, které widgety používají, musí být kompatibilní s „Remote Views“, což znamená, že systém Android omezuje podporu na určité typy layoutů a widgetů. Mezi podporované layouty patří FrameLayout, LinearLayout, RelativeLayout a GridLayout. Co se týče widgetů, mezi podporované patří například AnalogClock, Button, ImageView, TextView a ListView. Pokud jde o interakci s těmito widgety, lze je nastavit tak, aby například otevřely určitou aktivitu při kliknutí na tlačítko nebo zobrazovaly čas pomocí Chronometer.
Při vytváření widgetu je potřeba zajistit několik kroků, které zahrnují přidání rozvrhu do souboru res/layout, vytvoření souboru AppWidgetProviderInfo.xml v adresáři res/xml a definování třídy AppWidgetProvider, která bude obsluhovat aktualizace a interakce s widgetem. Po těchto krocích je nutné přidat všechny relevantní součásti do Android Manifestu aplikace. Po správném nastavení těchto komponent můžete pokračovat v kódování funkčnosti widgetu, například tím, že přidáte interaktivní tlačítko nebo hodiny, které se budou aktualizovat v reálném čase.
V praxi to znamená, že uživatel bude schopen přidat widget na domovskou obrazovku a interagovat s ním, což nabízí vynikající možnosti pro aplikace, které potřebují poskytovat aktuální informace nebo poskytovat rychlý přístup k funkcím bez nutnosti otevírat plnou aplikaci.
Přes všechny tyto základní kroky existuje několik dalších aspektů, které mohou být pro vývojáře důležité. Například: důkladné pochopení toho, jak funguje správné řízení aktualizací widgetu a jaké metody by měly být použity k optimalizaci výběru zdrojů, je klíčové. Widgety by měly být navrženy tak, aby nevyčerpávaly baterii nebo výkon zařízení. Je také důležité vzít v úvahu uživatelský zážitek při umísťování widgetů, zejména pokud jde o různé velikosti a možnosti přizpůsobení. Kromě toho si je potřeba pamatovat na omezenou podporu různých typů layoutů a widgetů v Androidu, což může ovlivnit vaše možnosti návrhu.
Jak správně použít techniky integrace: přehled nejběžnějších metod a jejich aplikace
Jak funguje percepce barev a jejich úpravy v digitálních obrazech?
Jak rozpoznat a detekovat spam v názorech a recenzích na internetu?
Jak se společnost staví k ženám, které se rozhodnou žít samy?

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский