Jaký byl císař Domitian? A proč jeho vláda byla považována za dobu teroru?

Pozůstatky villy v Castel Gandolfo, dnes součástí vatikánského majetku, poskytují fascinující pohled na život císaře Domitiana. Zatímco na první pohled tento prostor, obklopený přírodními krásami a vyhrazený pro soukromé chvíle, vypadá jako jednoduchý rekreační objekt, ve skutečnosti odráží mnohem hlubší politické a osobní dynamiky, které se odehrávaly v době jeho vlády. Pro Domitiana to nebyl jen úkryt od běžného života v Římě, ale i místo, kde se konaly veřejné události – včetně uměleckých festivalů, her a soutěží gladiátorů. V jeho Alban Villa, mezi zachovalými archeologickými pozůstatky jako je divadlo a hipodrom, se odehrávaly velkolepé oslavy Panathén. Bylo to více než jen letní sídlo; bylo to středisko jeho říše, místo, které mu sloužilo jak pro osobní potěšení, tak pro demonstraci moci.

Domitianova vláda však byla plná kontroverzí, přičemž vztahy s Římským senátem byly vysoce napjaté. Na rozdíl od předchozích císařů, kteří alespoň částečně udržovali iluzi, že senát měl stále významnou roli v řízení říše, Domitian tuto masku shodil. Když požádal senátory o radu, mnozí museli urazit dlouhou cestu na jeho venkovské sídlo. Tímto způsobem vytvářel dojem, že on, nikoli senát, je skutečnou mocí v Římě. Když Tiberius na své cestě na Capri zanechal veškerou administrativní moc v Římě, nebo když Nero během své návštěvy Řecka formálně předal moc svému otroku Heliu, Domitian tuto potřebu iluze o senátu zcela zrušil.

Jeho vztah se senátem se stal ještě napjatější, když začal systematicky vyvražďovat řadu prominentních senátorů. Zdroje jako Suetonius a Cassius Dio popisují řadu exekucí, přičemž mezi oběťmi byli nejen obyčejní senátoři, ale i členové císařské rodiny a další vysocí úředníci. Mnozí byli obviněni z pokusu o převrat, což Domitian vnímal jako neodpustitelné. Mezi zavražděnými byli například bývalý konzul Civica Cerealis, manžel jeho ženy Aelius Lamia, nebo dokonce jeho vlastní bratranec Flavius Sabinus. To vše vedlo k titulům jako "císař teroru", který na svou dobu uplatnil extrémní formy autoritářství.

Bylo to období, kdy jak Tacitus, tak Pliny Mladší zažili Domitianovu hrůzovládu na vlastní kůži. Oba byli veřejně aktivní pod jeho vládou, a oba poskytli svědectví o tom, jaký měl tento císař vliv na politické a veřejné klima v Římě. Tacitus, známý historik a senátor, popisuje atmosféru strachu a úzkosti, která vládla v Římě: "Nejhorší z našich trápení pod Domitianem bylo vidět ho, jak nás sleduje svým pohledem. Každý povzdech byl proti nám zapsán." Tento pocit neustálého ohrožení a psychologického tlaku je téměř nepochopitelný z dnešního pohledu, ale tehdy to bylo každodenní realitou pro každého, kdo měl co do činění s císařem.

Domitianova pomsta šla však ještě dál. V noci se konaly děsivé hostiny, kde hosté byli pozváni do temné místnosti, která připomínala hrobku. Svítilny, děsiví chlapci oblečení do černé, a stoly, které připomínaly náhrobky, vytvářely atmosféru hrůzy, jež měla zdůraznit jeho absolutní moc a schopnost vyvolat strach. Takové události nesloužily pouze jako kulturní události nebo politické rituály, ale jako symboly moci a naprosté kontroly.

Domitian, ačkoli mnohdy označován za tyrana, měl na své éře i pozitivní dědictví. Jeho vláda zahrnovala mnohé vojenské a administrativní úspěchy, ale tragédie jeho vlády je neoddělitelně spjata s jeho vztahy se senátem a způsobem, jakým rozšiřoval svou moc na úkor ostatních.

Jak Elagabalus přetvářel Řím: Extravagance a chaos v posledních dnech římského impéria

Elagabalus, římský císař vládl v letech 218 až 222 a jeho jméno se stalo synonymem pro extravagantní a neuvěřitelné chování, které vedlo k chaosu v Římě. Tento mladý vládce, který byl od samého začátku své vlády obklopen tajemstvím a neklidem, představoval něco zcela jiného než jeho předchůdci. Jeho vláda byla charakterizována nejen neobvyklými náboženskými praktikami, ale také bizarními osobními rozhodnutími, která vedla k tomu, že se jeho jméno stalo neoddělitelně spojeno s korupcí, excesy a politickým zmatkem.

Elagabalus, pravým jménem Varius Avitus Bassianus, byl velmi mladý, když se stal císařem, a jeho vláda byla plná kontroverzních rozhodnutí, která rozdělovala římskou elitu. Byl známý svou náklonností k východním božstvům, především k bohu Elagabalovi, což vedlo k náboženským změnám, které znepokojily tradiční římskou společnost. Některé z jeho činů byly tak neuvěřitelné, že je těžké oddělit pravdu od legendy, ale i tak se dá rozpoznat, jak hluboce jeho vláda ovlivnila politické a kulturní klima římského impéria.

Ve svém osobním životě Elagabalus proslul svými extravagantními a někdy až absurdními rozhodnutími. Podle dochovaných historických zpráv měl údajně pozvat hosty na večeři, kde se místo pokrmů nabízely květiny. Historie uvádí, že celkem 51 milionů květin by bylo potřeba, aby se zaplnil prostor velikosti římského paláce. Tato bizarní představa je jedním z mnoha příkladů jeho přehnané extravagance, která vedla k tomu, že byla jeho vláda považována za vládu chaosu a rozmařilosti. Ve skutečnosti se v této době i tradiční římské oslavy staly příležitostmi pro osobní výstřelky a osobní obohacení císaře a jeho blízkých.

Tento rozmach luxusu a nevídaných zvyků šel ruku v ruce s politickými a vojenskými problémy římského impéria. Elagabalusova vláda byla poznamenána nejen vnitřními zmatky, ale i rostoucími hrozbami zvenčí, které byly často ignorovány nebo zlehčovány. Vojenská loajalita vůči císaři byla oslabena nejen jeho osobními excesy, ale také neschopností efektivně řídit armádu a chránit římské hranice.

Politické intriky v jeho dvorské politice byly stejně výstřední, jako jeho osobní rozhodnutí. Jeho přátelé a poradci, kteří byli na jeho dvůr dosazeni na základě loajality spíše než schopností, způsobili mnoho problémů. Vláda Elagabaluse tak nebyla jen o náboženských změnách, ale i o politické a vojenské destabilizaci římské říše. V jeho období se zvyšovalo napětí mezi různými frakcemi římské společnosti, což nakonec vedlo k jeho vraždě, po níž byla vláda opět obnovena ve formě stabilnějšího a více tradičního římského císařství.

Ačkoli Elagabalusova vláda trvala pouze čtyři roky, zanechala po sobě výraznou stopu v historii Říma. Jeho jméno se stalo synonymem pro politickou nekompetentnost a morální dekadenci, ale také pro nevídané výstřelky a pomalu se blížící konec jedné éry římské moci. Vznikl tak obraz císaře, který svou vznešenou pozici využíval k neustálému udržování svého vlastníka a touhy po osobní rozkoši. Zajímavé je, že po jeho smrti byla jeho jména téměř vymazána z římských památek a nahradila ho postava císaře, který přinesl stabilitu a návrat k tradičním hodnotám.

Důležité je si uvědomit, že Elagabalus nebyl jen vládcem obdařeným extrémními rysy, ale také příkladem doby, kdy byla římská říše na pokraji ztráty své moci a vlivu. Jeho vláda byla totiž pouze jedním z mnoha symptomů hluboké krize, která postihla římskou říši ve 3. století. Krize, která se projevovala nejen v politické nestabilitě, ale i v rostoucí vojenské a ekonomické slabosti, jež vedla k častým změnám císařů, ztrátě hranic a postupnému rozpadu impéria.