Tarka, vyděšený a vyčerpaný, se již dlouho pokoušel uniknout před svými pronásledovateli. Jeho plavání proti proudu bylo neustálým soubojem s vlnami a hromy za ním. Bez ohledu na to, jak rychle plaval, vždycky se znovu objevili hroty loveckých psů, kteří mu byli v patách. Tarka si byl vědom, že každé rozhodnutí, každé zrychlení nebo zpomalení může rozhodnout o jeho přežití.

Rychlý pohyb pod vodou, únik mezi stromy, nebo prudké vynoření na hladině znamenalo jen dočasné bezpečí. I když byl otter – vytrvalý, bystrý a hbité – nikdy mu to nestačilo na to, aby unikl do skutečného úkrytu. Plaval tak blízko k břehům, že viděl částečně zkreslené odrazy psů a lovců, kteří se snažili pronásledovat jeho stopu. Pohyboval se v soustředěné tichosti, skrývajíc svou přítomnost pod vodní hladinou a využívajíc každý

Proč se lidé stále vracejí k venkovu?

Dnes je populace mnoha anglických vesnic, které dříve znamenaly jádro zemědělské komunity, jen zlomkem původní velikosti. Třičtvrtiny obyvatel zmizely, a stejně tak i jejich způsob života. Podívejme se na vesnici, která je jen jedním z mnoha příkladů tohoto trendu. Zřícenina středověkého kostela se svou impozantní věží je jakýmsi připomínáním dřívějšího života, který dnes již málokdo skutečně žije. Kostel by byl poloprázdný, kdyby všechny obyvatele vesnice přišli na bohoslužby. Mnozí by jej téměř naplnili, ale i přesto by to byla sotva stovka duší. Když se ale podíváme zpět do historie, zůstanou nám stopy dávného osídlení, pozůstatky domů a hradů, které tu kdysi stály.

Půda této vesnice je plodná. Ne tak dávno byla část půdy prodána za neuvěřitelnou cenu, a dokonce pastviny se pronajímají za vysoké částky. Jedním z dřívějších statků je skvostná ukázka elizabethánské stavby, jejíž silné zdi skýtají útulná místa k odpočinku. Další farmy jsou rovněž dostatečně pohodlné a odolné, s dobrou infrastrukturou. I chalupy mají svůj půvab a nabízejí příjemné bydlení. Přesto celková hodnota celé této oblasti, včetně pozemků, domů a stavení, není nijak vysoká — ne více než čtyři libry za akr. Přesto se charakter těchto vesnic drží své tradice, jak nám naznačuje například pozorování starých vlašských ořechů, které rostou v původní zeleni i dnes.

Vesnice, jako je tato, se od jiných míst liší svým půvabem, který je hluboce zakořeněn v historii. To, co vidíme, je anglický domov, který těžko najdeme kdekoliv jinde na světě. Ačkoliv by se dalo najít něco podobného v některých koutech Fijí, anglické vesnice, od Ewelme po Polperro, představují autentický anglický venkov, jehož kouzlo tkví v jednoduchosti a přírodním rázu krajiny. Mnohé názvy těchto vesnic mají poetický zvuk, jako například Maidens a Potters Crouch, které jsou nejen zvučné, ale i hluboce spojené s místními tradicemi.

Život na venkově má svůj specifický rytmus, který je pro mě jako pro bývalého městského člověka něčím naprosto nenahraditelným. Město, se svou rychlostí a neustálým chaosem, je bez souladu s tím, co venkov nabízí. Venkovské myšlení a způsob života mají blízko k přírodě. Člověk zde vnímá koloběh ročních období, změny počasí, růst a zánik, a to vše jaksi na duši zanechává hlubší stopu. To, co je v městském životě mezi časovými okamžiky nudné, je na venkově obvykle chvílí klidu a reflexe. I mezi prací a odpočinkem najdeme chvíle, kdy naše smysly vstřebávají rytmus přírody, slyšíme zpěv ptáků a šumění stromů, které nám poskytují duševní uspokojení.

Pro mnoho lidí ve městech je život na venkově něčím, co nelze snadno popsat slovy. Možná proto, že venkov je místem klidu, kde se člověk spojí s přírodou a nalezne soulad s tím, co je skutečně důležité. Je to místo, kde je vše na svém místě, a to, co je ve městě hlučné a rušivé, zde neexistuje. A právě tento klid, ticho a prostor pro rozjímání jsou důvodem, proč tolik lidí preferuje život na venkově před městským způsobem života.

Pro člověka, který prožil většinu svého života ve městě, může být těžké pochopit, proč by někdo volil venkov. Vždyť město nabízí spoustu možností, rychlý přístup ke kultuře, vzdělání a zábavě. Ale na venkově, ve svém klidu a odlehlosti, nacházíme to, co ve městě nemáme: skutečné spojení s přírodou, s ročními obdobími a rytmem života, který je přirozený. Moderní člověk v městských podmínkách často žije v rychlém tempu, jeho život je přeplněn umělými zvuky a každodenními nároky, zatímco na venkově si může dovolit zpomalit a vnímat každý detail kolem sebe. To je něco, co ve městě nikdy nenajde.