Jak správně diagnostikovat a léčit atopickou dermatitidu a seboroickou dermatitidu?

Diagnóza atopické dermatitidy (AD) je vzhledem k její různorodé klinické prezentaci často závislá na zkušenosti lékaře, který na základě anamnézy a klinického vyšetření stanoví diagnózu. Vzhledem k charakteristickým lokalizacím lézí, historii recidiv a přítomnosti souvisejících klinických stavů může lékař již při vyšetření zvažovat diagnózu atopické dermatitidy (AD).

Edukace hraje klíčovou roli v léčbě atopické dermatitidy. Pro rodiče dětí s AD je velmi důležité pochopit povahu onemocnění a cíle léčby. AD je chronické onemocnění, které se vyznačuje relapsy, a je třeba je chápat jako dlouhodobý proces, který vyžaduje pravidelnou a komplexní péči. Znalost přirozeného průběhu onemocnění, prognózy a specifických terapeutických cílů je nezbytná k tomu, aby byla léčba efektivní.

Vyhýbání se dráždivým látkám a alergenům je dalším klíčovým bodem v léčbě AD. Každý pacient má své vlastní spouštěče, které by měl pečlivě sledovat a vyhýbat se jim. Používání vlažné vody při koupání, používání nesmývavých, neparfémovaných mýdel a nošení bavlněného oblečení pomáhá snižovat riziko podráždění pokožky. K tomu je dobré zajistit, aby pokožka byla stále dobře hydratována, protože suchá pokožka má nízký práh pro podráždění.

Léčba zánětu se zpravidla zaměřuje na používání topických steroidů. Ty jsou často první volbou v léčbě atopické dermatitidy. U dětí je však důležité se vyhnout aplikaci topických steroidů v citlivých oblastech, jako je obličej a krk, kvůli možným vedlejším účinkům. Pro obličej jsou doporučeny steroidy s nižší potencií, jako je desonid. Silnější topické steroidy mohou být použity na jiných částech těla pro zlepšení příznaků.

Pokud je atopická dermatitida těžká a neodpovídá na běžnou léčbu, může být nutná systémová léčba. Existuje několik možností, mezi něž patří perorální kortikosteroidy, cyklosporin A, azathioprin, metotrexát a dupilumab, který je blokátorem receptoru interleukinu 4. Systémové kortikosteroidy by se však měly užívat co nejméně a v případě dlouhodobého užívání mohou mít negativní dopady na zdraví.

U kojenců je běžným projevem seborrhoická dermatitida ve formě „cradle cap“, která postihuje především pokožku hlavy, ale může se objevit i v oblasti za ušima, v podpaží a v oblasti plenek. Seboroická dermatitida u dospělých bývá obvykle spojena s rozsáhlejšími změnami v oblastech se zvýšenou produkcí mazu, například na obličeji, hrudníku nebo ve vlasech.

Léčba seborrhoické dermatitidy spočívá ve zmírnění příznaků, protože onemocnění je chronické a jeho příznaky mohou přicházet a odcházet. V první linii se často používají šampony s obsahem pyrithionu zinku, které jsou účinné na mírné formy seborrhoické dermatitidy. Pro silnější projevy se používají topické antimykotické přípravky, jako je ketokonazol nebo klotrimazol. Když je přítomna výrazná zánětlivá reakce, mohou se nasadit topické kortikosteroidy s nízkou až střední potentností.

Jak diagnostikovat a léčit kožní nádory: Basal-cellární karcinom, squamous-cellární karcinom a melanom

Kožní rakovina je nejčastějším typem rakoviny ve Spojených státech a jedním z nejběžnějších typů rakoviny na světě. Až jeden z pěti Američanů se setká s tímto onemocněním během svého života. Mezi nejběžnější formy kožní rakoviny patří bazocelulární karcinom (BCC), spinocelulární karcinom (SCC) a melanom. Každý z těchto typů rakoviny má svou charakteristickou klinickou prezentaci, což umožňuje jejich rozpoznání a včasnou léčbu.

Bazocelulární karcinom (BCC) je nejběžnější kožní nádor. Je tvořen buňkami podobnými těm, které se nacházejí v bazální vrstvě epidermis a jejích přídavcích. Ačkoli chronické vystavení slunečnímu záření je rizikovým faktorem, větší vliv má intenzivní a přerušované sluneční záření, které je spojené s předchozími spáleninami. Dalšími rizikovými faktory jsou radioterapie, imunosuprese, světlá pleť, červené vlasy a pozitivní rodinná anamnéza BCC.

Existuje několik typů BCC, mezi něž patří:

• Nodulární BCC: Tento typ představuje 60–80% všech případů BCC. Charakteryzuje se perleťově bílou papulí, která může krvácet i při mírném poranění. Lesion je často spojena s teleangiektázií (rozšířenými cévami).

• Pigmentovaný BCC: Tento typ má stejné znaky jako nodulární BCC, ale s přítomností hnědé nebo černé pigmentace. Tento typ je častější u lidí s tmavší pletí.

• Superficial BCC: Tento typ tvoří asi 15% všech BCC a je druhým nejběžnějším typem. Obvykle se objevuje na trupu a končetinách a může být mylně diagnostikován jako ekzém nebo psoriáza. Kolem okrajů léze je patrný jemně vyvýšený okraj.

• Morpheaform/Infiltrativní BCC: Tento typ tvoří asi 5–10% všech BCC a obvykle se projevuje jako bílá sklerotická plaketa. Má špatně definované okraje a je častější na obličeji a krku.

Léčba BCC zahrnuje různé přístupy v závislosti na typu a umístění nádoru. Mezi hlavní metody patří chirurgie, zejména Mohsova mikrografická chirurgie, tradiční chirurgické odstranění, kryoterapie, elektrodesikace a radioterapie. Klíčovým faktorem při rozhodování o léčbě je hodnocení rizika recidivy nádoru. Vysoce rizikové nádory, například na obličeji, krku nebo v oblasti genitálií, by měly být odeslány k specialistovi na Mohsovu chirurgii nebo plastickému chirurgovi.

Spinocelulární karcinom (SCC) je druhý nejběžnější typ kožní rakoviny. Vyskytuje se častěji u lidí s poškozenou pokožkou nebo oslabeným imunitním systémem. SCC může mít různé klinické projevy, včetně hrbolků, vředů nebo šupinatých skvrn, které se objevují především na exponovaných místech, jako jsou obličej, krk, uši nebo ruce.

Melanom je nejzávažnějším typem kožní rakoviny, který se vyznačuje rychlým růstem a vysokou schopností metastazovat. Melanom je často spojen s vystavením slunečnímu záření, přičemž riziko zvyšuje výskyt mateřských znamének nebo rodinná anamnéza melanomu. Klinické projevy melanomu zahrnují asymetrické, nepravidelně ohraničené tmavé skvrny s různými odstíny hnědé, černé nebo modré. Vznik melanomu by měl být okamžitě konzultován s dermatologem.

Diagnóza všech typů kožních nádorů by měla být potvrzena histopatologickým vyšetřením. Léčba závisí na typu rakoviny, velikosti, lokalizaci a stupni invazivity. Základní metodou léčby je chirurgické odstranění nádoru, ale u některých pokročilých případů je nezbytná adjuvantní terapie, jako je chemoterapie nebo imunoterapie.

Prevence kožní rakoviny je klíčová a zahrnuje opatření, jako je vyhýbání se přímému slunečnímu záření, používání opalovacích krémů, nošení ochranného oblečení a pravidelná kontrola kůže na přítomnost neobvyklých změn.

Endtext

Jak rozeznat různé typy melanomu a proč je časná diagnóza klíčová

Superficiálně se šířící melanom je nejčastější formou melanomu, přičemž jeho výskyt není podmíněn přítomností chronicky poškozené kůže sluncem. Tento typ může vzniknout jak na zdravé kůži, tak na podkladě již existujícího névu. Diagnóza je často podpořena tzv. ABCDE kritérii: asymetrie, nepravidelné okraje, variabilita barvy, průměr větší než 6 mm a evoluce, tedy změna vzhledu léze v čase. Právě tento dynamický aspekt – vývoj ve velikosti, tvaru, barvě, výskyt krvácení nebo šupinatění – je klíčovým varovným znakem. Přítomnost těchto znaků by měla vést k dermatologickému vyšetření bez zbytečného odkladu.

Nodulární melanom tvoří zhruba 10 až 15 procent všech případů. Typicky se objevuje na sluncem exponovaných místech, jako jsou hlava, krk nebo trup. Charakteristický je svým náhlým růstem bez předchozí horizontální fáze šíření – na kůži se objevuje jako hladká, kupolovitá nebo polypoidní exofytická léze, která může být zpočátku zaměněna za benigní útvar. Právě absence radiální růstové fáze činí tento typ melanomu obzvlášť nebezpečným, protože jeho vertikální invazivita se rozvíjí bez varování.

Lentigo maligna melanom je typický pro starší osoby a jeho etiologie je pevně spjata s kumulativní expozicí slunečnímu záření. Nejčastěji se objevuje na obličeji, kde začíná jako plošná, světle hnědá makula nebo skvrna – tzv. lentigo maligna – která se v průběhu let horizontálně rozšiřuje. Po letech může dojít k transformaci do invazivní formy s vertikálním růstem. Tento přechod je patrný jako ztluštění nebo vyvýšení části původní léze, což signalizuje začátek invazivní fáze – lentigo maligna melanomu.

Akrolentiginózní melanom je typem, který dominuje mezi osobami s tmavší barvou kůže, včetně afroamerické a asijské populace. Často postihuje dlaně, plosky nohou a nehtová lůžka, což jsou lokalizace, které bývají při běžném samovyšetření často přehlíženy. Jeho pozdní diagnostika bývá důsledkem právě této atypické lokalizace a nedostatku povědomí, že melanom se může objevit i na těchto místech, a to i u lidí, kteří jinak nejsou považováni za vysoce rizikovou skupinu.

Amelanotický melanom postrádá typickou pigmentaci. Vypadá jako růžová nebo červená léze, čímž může napodobovat benigní projevy, jako jsou bazocelulární karcinom nebo pyogenní granulom. Tento klamavý vzhled často vede k diagnostickému zpoždění, a tím i k horší prognóze.

Definitivní diagnóza melanomu je možná pouze histopatologickým vyšetřením. Standardní metodou je excizní bio

Jak efektivně léčit kožní problémy na dolních končetinách?

Kožní onemocnění, která se objevují na dolních končetinách, mohou mít různé příčiny a manifestace, a proto je důležité znát správné diagnostické a terapeutické postupy. Od ekzémů až po psoriázu, správná léčba závisí na přesné identifikaci konkrétního typu dermatózy. V této kapitole se zaměříme na několik běžných kožních problémů, které postihují nohy a dolní končetiny, a na způsoby jejich diagnostiky a léčby.

Další častou dermatózou je lichen simplex chronicus (LSC), což je chronické onemocnění kůže, které se obvykle projevuje svěděním a tvorbou zhrubnutých, zduřelých plaků. Tento stav je často způsoben opakovaným drbáním a třením pokožky. Lichen simplex je běžný v oblastech, jako jsou krk, hřbety rukou, kotníky, stehna, genitálie a hýždě. Léčba spočívá v přerušení škodlivých návyků, jako je drbání, a použití silných topických kortikosteroidů. Pokud tato léčba nevede k úspěchu, může se zvážit použití intralesionálních injekcí triamcinolonu.

Nummulární ekzém, neboli discoidní ekzém, je další běžný stav, který se objevuje na končetinách. Tento typ ekzému se projevuje jako červené, kruhové skvrny, které se obvykle nacházejí na dolních a horních končetinách. Relapsy tohoto onemocnění jsou časté, a proto je nutné pravidelně používat silné kortikosteroidy a emolienty. Správná léčba zahrnuje také doporučení pro každodenní aplikaci zvlhčujících prostředků, které zlepšují stav pokožky.

Další onemocnění, které je časté zejména u starších pacientů během zimních měsíců, je asteatotický ekzém. Tento typ ekzému je charakterizován suchou, praskající pokožkou, která bývá pokryta šupinami. Nejčastěji postihuje přední strany dolních končetin, ale může se objevit i na pažích a trupu. Asteatotický ekzém je spojen s podkladovou xerózou, což znamená, že pokožka je extrémně suchá, což vede k její praskání a odlupování. V léčbě se uplatňuje pravidelné používání emolientů a antihistaminik pro zmírnění svědění.

Kromě ekzémů a zánětů může být dalším častým kožním problémem psoriáza vulgaris, která je častým projevem papuloskvamosních poruch. Psoriáza se může objevit na různých částech těla, včetně holeně, a je charakterizována šupinatými, červenými plaky. Diagnóza je obvykle klinická, ale v některých případech mohou být provedeny testy k vyloučení jiných onemocnění. V léčbě psoriázy je kladen důraz na použití topických kortikosteroidů, fototerapii a v těžších případech biologickou léčbu.

Všechny zmíněné dermatózy mohou být v některých případech provázeny sekundárními infekcemi, což je časté zejména při škrábání nebo nedostatečné hygieně. V těchto případech je nezbytné zahájit antibiotickou léčbu nebo antimykotika, pokud dojde k rozvoji plísňové infekce. Proto je důležité věnovat pozornost nejen primárnímu onemocnění, ale i jeho potenciálním komplikacím.