Jak rozpoznat modrý névus velkých buněk od metastatického melanomu?

Modrý névus velkých buněk a metastatický melanom mají na první pohled několik společných charakteristik, přičemž obě formace vykazují výrazně pigmentované buňky a struktury, které se mohou podobat nádorovým procesům. Nicméně mezi těmito dvěma patologiemi existují klíčové rozdíly, které jsou zásadní pro správnou diagnózu. Rozpoznání těchto rozdílů je nezbytné pro stanovení správné terapeutické strategie.

Metastatický melanom je nádor, který může imituje různé jiné typy neoplasií. Pokud je tento melanom epidermotropní, rozšiřuje se nejen v dermis, ale i v epidermis, což je důležitý rozdíl, který je nutné identifikovat při mikroskopickém vyšetření. Na rozdíl od modrého névusu velkých buněk, kde se nevyskytují mitotické figury, je pro metastatický melanom charakteristické jejich přítomnost. Tento rozdíl je zásadní pro správné stanovení diagnózy. Kromě toho, modré névusy bývají většinou solitární, zatímco metastázy melanomu nejsou nikdy osamělé a mohou se objevit v různých fázích růstu.

Další důležitý aspekt, který je třeba vzít v úvahu při diagnostice, je rozsah a struktura kolagenového vaziva v okolí buněk. U modrého névusu velkých buněk je přítomna sklerotická kolagenová struktura, která obklopuje shluky melanocytů, což je u metastatického melanomu velmi vzácné. Navíc u metastatického melanomu se často objevuje nekróza, která může být přítomna i v samotných nádorových buňkách, což není charakteristické pro modrý névus, kde je přítomna pouze nekróza ve formě holokrinní disintegrace.

Co se týče klinického vzhledu, ačkoli se může zdát, že modrý névus a metastatický melanom mají podobné pigmentované ložiska, je klíčové, že modrý névus bývá většinou jednolitý a má charakteristickou modrou barvu, zatímco metastázy melanomu mohou mít různé barvy, od růžové až po tmavě hnědou. Důležitým diagnostickým znamením je také přítomnost dalších ložisek – u metastatického melanomu se často objevují vícečetné metastázy, zatímco modré névusy jsou osamocenými entitami.

Diagnóza těchto dvou patologických stavů se tedy zakládá nejen na mikroskopickém vyšetření, ale i na klinickém obrazu, který zahrnuje barvu léze, její ohraničení a přítomnost dalších ložisek. Je nutné také mít na paměti, že některé histopatologické vzory maligního melanomu mohou připomínat jiné neoplastické procesy, jako je granulomatózní zánět nebo angiosarkom, což činí diagnostiku ještě složitější.

Znalost těchto rozdílů je nezbytná pro správné vyšetření, protože i mírně odlišné histologické detaily mohou změnit prognózu pacienta. Při vyšetřování patologických vzorků je kladeno důraz na hledání mitotických figur, což by v případě modrého névusu nemělo být přítomné, zatímco u metastatického melanomu je to zásadní nález. Proto je důležité, aby patologové měli na paměti všechny tyto nuance při analýze vzorků, které by jinak mohly vést k diagnostickým chybám.

Jak porozumět změnám v pokožce a jejich histologickým projevům: Od atrofie po elastózu

Jedním z těchto fenoménů je arborizace, což popisuje stromovitou strukturu vzniklou v důsledku obráceného zakřivení epidermis a epiteliálních struktur adnex na periferii běžné bradavice nebo pyogenního granulomu. Ve skutečnosti jsou prodloužené epiteliální límce většinou kanály potních žláz a vlasových folikulů, a ne skutečné epidermální výběžky. Tyto změny nejsou jen anatomickým obrazem, ale také projevem reakcí na lokální dráždění nebo zánět.

Dalším důležitým termínem je atopie, což označuje genetickou predispozici k rozvoji alergických onemocnění, jako jsou alergická rýma, astma, atopická dermatitida a alergická kopřivka. Atopie často souvisí s poruchami v imunitním systému, které mohou vést k nadměrnému zánětlivému odpovědi na běžné podněty. Atrofie, naopak, označuje úbytek tkáně, přičemž povrchová atrofie obvykle znamená ztenčení pokožky, ztrátu kožních znaků, výskyt telangiektází a změny pigmentace. Histologicky se to projevuje ztrátou dermálních papil, zpevněním dermis a ztenčením epidermis. Deeper forms of atrophy, jako jsou anetoderma nebo strie atrophicans, zahrnují ztrátu kolagenu a elastických vláken v retikulární dermis.

V histopatologii se často používají termíny jako bazaloidní buňky, které vypadají jako buňky bazální vrstvy epidermis, a mohou být přítomny v různých lézích, jako jsou seboroické keratózy nebo bazocelulární karcinomy. Také pojem „kolaterální epiteliální struktury“ se vztahuje k epiteliím, která obklopují pyogenní granulom nebo seborrhoickou keratózu, a jejich charakteristický vzhled je často vnímán jako důležitý diagnostický znak.

Ve zcela jiné rovině se setkáváme s pojmy jako je "crust", což označuje krusty, tvořené shlukem bílých krvinek, červených krvinek nebo jejich kombinace, které vznikají při lézích kůže. Tyto struktury se objevují v rámci zánětlivých procesů nebo jako součást hojení ran. Kromě toho je nutné rozlišovat mezi cystami, které jsou neoplastickými, epitelium-pokrytými váčky obsahujícími tekutinu nebo epiteliální buňky, a bublinami, které jsou tekutinou vyplněné struktury větší než 1 cm v průměru.

Pokud se zaměříme na histologické vzory, tak například "basket weave" struktura rohové vrstvy je normální vzhled vrstvy pokožky (kromě dlaní a chodidel), který se obvykle objevuje při konvenční mikroskopii. Vyskytuje se u většiny kožních vzorků, ale jeho změny mohou indikovat patologické procesy jako lichen simplex chronicus, kde dochází k těsné uspořádanosti rohových buněk v epidermis.

Zcela zásadní pro porozumění těmto změnám v pokožce je mít na paměti, že mnohé z nich mohou být důsledkem dlouhodobého vystavení určitým vnějším faktorům. Například solární elastóza je změna kolagenových vláken v pokožce, která je důsledkem chronické expozice slunečnímu záření. Tato změna může vést k tzv. elastotickému materiálu, což je alterovaný kolagen, který se jeví jako basofilní a často se objevuje v pokožce starších lidí nebo v oblastech kůže vystavených slunci.