V tomto návodu se podíváme na to, jak změnit barvu LED na modrou v kódu raygun_blue_spin_final.ino a jak správně připojit NeoPixel k mikrokontroléru, konkrétně k zařízení Trinket.

Základní kód pro ovládání NeoPixelu využívá hexadecimální notaci pro nastavení barev. Například 0xff0000 představuje červenou, 0x0000ff modrou a 0x00ff00 zelenou. Pro změnu barvy stačí upravit hodnotu proměnné color v kódu, např. změnou na uint32_t color = 0x0000FF; pro modrou. Tento kód je součástí projektu, který upravuje původní verzi vytvořenou pro Adafruit Goggles.

Kód pro animaci s NeoPixel prstencem vypadá následovně:

cpp
// Program pro Raygun Pen
#include <Adafruit_NeoPixel.h> #ifdef __AVR_ATtiny85__ // Trinket, Gemma, atd. #include <avr/power.h> #endif #define PIN 0 Adafruit_NeoPixel pixels = Adafruit_NeoPixel(32, PIN); uint8_t mode = 0, // Aktuální animační efekt offset = 0; // Pozice točící se LED uint32_t color = 0x0000FF; // Začínáme s modrou uint32_t prevTime; void setup() { #ifdef __AVR_ATtiny85__ if (F_CPU == 16000000) clock_prescale_set(clock_div_1); #endif pixels.begin(); pixels.setBrightness(85); // 1/3 jasnosti prevTime = millis(); } void loop() { uint8_t i; uint32_t t; { for (i = 0; i < 16; i++) { uint32_t c = 0; if (((offset + i) & 7) < 2) c = color; // 4 LEDky svítí... pixels.setPixelColor(i, c); // Nastavení barvy pro NeoPixel } pixels.show(); offset++; delay(50); } }

V tomto kódu jsou LED diody na prstenci ovládány tak, že se na nich střídavě mění barvy v závislosti na aktuální pozici LED a hodnotě proměnné offset. Tento způsob animace je efektivní pro vizuální efekty, které reagují na změny v čase.

Připojení NeoPixel prstence k mikrokontroléru

Po nastavení kódu je důležité správně propojit hardware. NeoPixel prstenec je třeba připojit k mikrokontroléru Trinket, který bude ovládat jednotlivé LED diody. Nezapomeňte, že i když můžete nahrát kód do Trinket pomocí Arduino IDE, samotný Trinket nemůže napájet NeoPixel prstenec přes USB – je nutné použít externí baterii.

Nejprve je nutné připojit NeoPixel prstenec k mikrokontroléru podle následující tabulky:

Pin na TrinketFunkce
PIN 0Data Input pro NeoPixel
BATNapájení pro NeoPixel (5V DC)
GNDZemnící signál

Jakmile je kód nahrán do Trinket a správně připojen NeoPixel prstenec, je čas testovat připojení. Pokud prstenec nefunguje ihned, zkontrolujte připojení k baterii. NeoPixel prstenec vyžaduje externí napájení, které nelze poskytnout pouze přes USB kabel.

Breadboardování obvodu

Pro testování je ideální použít breadboard, který vám umožní jednoduše propojit komponenty. Začnete tím, že připojíte obvod na breadboard a připojíte napájecí baterii pomocí jumperů. Ujistěte se, že všechny spoje jsou bezpečně připojeny.

Pokud máte problémy s propojením, může být užitečné použít jumpery, protože jsou flexibilní a umožňují snadno měnit zapojení bez nutnosti pájení. To je výhodné pro ladění a testování před finálním sestavením.

Po dokončení obvodového zapojení můžete prověřit, zda NeoPixel prstenec správně zobrazuje požadovaný efekt, například modrý "racing" pattern, jak je uvedeno v kódu.

Přenos obvodu do finálního pouzdra

Jakmile máte obvod na breadboardu úspěšně otestovaný, je čas přenést ho do finálního pouzdra. Tento krok zahrnuje připojení komponent k pevným konektorům a vytvoření správných otvorů v pouzdře pro připojení kabelů a LED diod. Nezapomeňte při této fázi na správné uspořádání, aby vše do sebe pasovalo.

Pro správné zapojení je potřeba použít 3pinové a 2pinové header konektory, které umožní stabilní a bezpečné připojení všech komponent. Mějte na paměti, že při pájení je nutné pečlivě dodržovat správnou polaritu a zajistit, že všechny spoje jsou dostatečně izolovány, aby se předešlo zkratům.

Po dokončení montáže je dobré otestovat funkčnost obvodu, než přistoupíte k dalším úpravám, jako je malování pouzdra nebo přidání dalších dekorativních prvků.

Jak správně tisknout a sestavit části pro Inverted Trike RC

Tisk funkcionalních dílů pro RC modely je proces, který se často opírá o pokusy a omyly. Pro každý díl je třeba najít správné nastavení tiskárny, které zajistí požadovanou kvalitu a odolnost. Tento text se zaměřuje na detaily tisku a sestavení modelu Inverted Trike RC, přičemž všechny doporučené postupy vycházejí z osobních zkušeností a testování na tiskárně Printrbot Simple.

Pro začátek je důležité mít správně nastavené základní parametry tisku. K tomu je doporučeno použít profil tisku pro Cura, který je součástí projektu a slouží jako výchozí bod. Může být nutné upravit rychlost tisku nebo výplň v závislosti na konkrétní tiskárně a požadavcích na funkčnost modelu. Například pro optimalizaci stability a pevnosti některých částí, jako jsou řízení, tlumiče nebo rám, je doporučeno zvýšit hustotu výplně na přibližně 15 %.

Výška vrstev je dalším kritickým faktorem. Pro hladký a čistý vzhled modelu je lepší nastavit výšku vrstvy na 0,1 mm, ale pro zkrácení doby tisku je možné zvolit 0,2 mm až 0,3 mm, což je ideální pro rychlé opravy nebo výměnu poškozených částí. U některých dílů, jako jsou křídla nebo nárazník, je vhodné volit vyšší výšku vrstev pro zajištění lepší pevnosti a estetiky povrchu.

Dalšími důležitými parametry jsou tloušťka vnějších stěn a podpora tisku. Pro zajištění dostatečné pevnosti dílů, které budou vystaveny větším silám, doporučuje se použít minimálně 0,8 mm silnou vnější stěnu. Co se týče podpory, doporučuje se použít možnost "Everywhere" v nastavení podpory Cura. To zajistí, že všechny části, které vyžadují podporu, budou mít dostatečnou oporu během tisku, což usnadní jejich odstranění po dokončení tisku.

Při orientaci dílů na tiskové ploše je důležité dbát na to, aby díly byly co nejvíce v horizontální poloze, což zaručí správné usazení vrstev a dobrý vzhled. Například při tisku zadního montážního dílu kola, který má složité úhly, je důležité správně nastavit polohu dílu tak, aby byl co nejblíže k horizontu.

Když přijdeme k montáži jednotlivých částí, začneme od předního kola. Po tisku všech částí kola, včetně pneumatik, ráfků a krytů ložisek, je nutné pneumatiky připevnit na ráfky. Pokud byly pneumatiky tištěny z materiálu NinjaFlex, je potřeba je přilepit k ráfkům, aby během jízdy nevypadly. Při lepení je dobré postupovat po malých sekcích, aby bylo možné pneumatiku v případě potřeby znovu použít. Při poškození pneumatiky je možné ji odříznout pomocí modelářského nože a oddělit ji od ráfku.

Pokud jde o přední řízení, je nutné sestavit levou a pravou řízení pomocí vhodných šroubů a matic. Přední náprava by měla být volně otáčivá, aby nedošlo k zablokování pohybu. Při připojování nápravy k předním kolům je důležité zajistit správné uchycení ložisek a držáků kol, aby celková konstrukce byla stabilní.

Pro montáž zadního kola je nezbytné spojit motor s kolem pomocí několika malých šroubů, přičemž je důležité pečlivě vyčistit vnitřní část kola, kde se motor připojuje. Jakékoli deformace plastu mohou způsobit, že motor bude připojen šikmo, což povede k nevyváženému pohybu. Po upevnění motoru k zadnímu kolu je třeba připojit sestavu k držáku zadního kola. Zajistěte, že kabely nebudou poškozeny při jejich prostrkávání otvory v držáku.

Při sestavování rámu modelu je důležité, aby všechny hlavní díly rámu byly tištěny správně a byly dostatečně pevné pro celkovou stabilitu modelu. Sestavení rámu vyžaduje přesné přišroubování jednotlivých částí a montáž servo motoru, který bude řídit pohyb modelu. Pro správné spojení rámu a servo motoru je nezbytné zajistit, aby všechny díly byly dobře seřízeny a nebyly poškozeny.

Je důležité si uvědomit, že každý RC model vyžaduje pečlivou údržbu a pravidelnou kontrolu všech částí. V případě poškození dílů, jako jsou pneumatiky, je vždy výhodné mít náhradní součástky, což vám umožní rychle opravit model a pokračovat v jízdě. Vždy je také nutné kontrolovat, zda všechny šrouby a matice jsou správně utažené, aby nedošlo k uvolnění částí během jízdy.

Jak správně sestavit a namontovat části Flower ‘Botu

Sestavení těla Flower ‘Botu vyžaduje pečlivou koordinaci mezi jednotlivými komponentami, které musí být přesně umístěny a zajištěny. Začínáme instalací nohou. Socketové svarové spoje u střední nohy a pravé nohy jsou klíčové pro správné uchycení. Tyto spoje drží nohy na svém místě před tím, než dojde k přilepení a svaření přední části těla kolem tubusu oka. K tomu je potřeba použít malou množství svarových bodů, které zajistí stabilitu tubusu, jak ukazuje obrázek (Fig. 9-10).

Po připojení předních částí těla k očnému tubusu je třeba správně připevnit oční součásti. Iris by měl být vložen do tubusu ze zadní strany a žák by měl být zasunut do irisového otvoru z přední strany (Fig. 9-11). Tyto součásti je možné opatrně zalepit pro zajištění jejich správné polohy, ale vždy je potřeba dávat pozor na jemnost spojů, aby nedošlo k poškození jemné struktury.

Jakmile máme hotové oči, můžeme se zaměřit na montáž stropu. Na vrchu těla se nachází obvodový rám (deck rim), který drží desku na svém místě. Rám je nutné vytisknout čtyřikrát a připevnit k tělu pomocí lepidla a svařování. Pokud se vyskytují mezery mezi jednotlivými částmi, je možné je vyplnit pomocí třecího svařování pro dosažení efektu opotřebovaného robota (Fig. 9-13).

Rám je následně opatřen bezpečnostním zábradlím, které se skládá ze čtyř vytištěných částí (Fig. 9-12). Tyto části je nutné spojit a umístit je na vrchní část rámu. Je to estetický a zároveň funkční prvek, který přidává na stabilitě celé konstrukce. Tento proces je možné provést jak před, tak po nabarvení jednotlivých částí. Deska samotná, která je součástí vrchu robota, je odnímatelná a slouží k instalaci elektroniky, drátů a baterií (Fig. 9-16).

Pokud jde o montáž komína, jednotlivé díly komínového potrubí je třeba vytisknout, spojit a následně připevnit do těla robota. Tento díl bude později natřen a znovu namontován (Fig. 9-17). Před testováním nohou je dobré pouze zkontrolovat jejich uchycení v soketových otvorech. Noha by měla být zajištěna, ale prozatím by neměla být trvale připevněna. Tento krok je nezbytný k tomu, abychom si ověřili, že všechny části správně zapadají a sedí na svém místě (Fig. 9-19).

Po dokončení těchto základních montážních kroků přichází čas na vytvoření zavlažovacího mechanismu. Tento krok zahrnuje tisk několika částí, jako je konev na zalévání (fBot_wateringCan.stl), základna (fBot_waterBase.stl), víčko (fBot_waterLid.stl) a páka (fBot_waterLever.stl). Tyto součásti se spojují lepením a třecím svařováním. Mechanismus páky umožňuje, že při stlačení páky se konev otočí a zalije květinu (Fig. 9-21).

Při montáži zavlažovacího systému je důležité upevnit základnu konev na desku robota pomocí šroubů a matic. Před tím, než se všechny části spojují, je vhodné provést zkoušky jejich funkčnosti a zajistit, že všechny komponenty budou správně fungovat i po finálním namontování (Fig. 9-22). Po upevnění všech součástí je možné přistoupit k testování celé struktury, což zahrnuje také umístění květináče a dalších testovacích komponentů na desku (Fig. 9-23).

Kromě samotné mechanické montáže je kladeno důraz na elektro-mechanické přípravy. Před instalací motoru a dalších elektronických komponent je nutné vytisknout a správně umístit části jako je „wheel nub“ pro motor (Fig. 9-25). Před připojením elektronických komponent k Arduino desce je také nezbytné správně nainstalovat knihovny potřebné pro správný chod motorového štítu.

Pokud jste se rozhodli robotu přidat estetický vzhled, je čas na malování. Vhodné je použít jemný bílý sprejový základ pro nátěr a následně použít akrylové barvy pro detaily (Fig. 9-27). Malování je nejen krok pro zajištění vzhledu robota, ale také pro ochranu povrchu před poškozením. Po zaschnutí malby je doporučeno nanést matný lak, který zajistí, že barvy zůstanou nepoškozené i při dalším používání.

Konečně, jakmile je robot sestaven a nabarven, přichází fáze testování elektro-mechanických komponent. Po zapnutí Arduino desky začne robot sledovat vlhkost půdy. Když zjistí, že je půda suchá, aktivuje motor, který uvolní páku a tím zalévá rostlinu. Tento cyklus se opakuje podle potřeby.

Je důležité si uvědomit, že správná kalibrace senzorů a testování každé části robota během montáže jsou klíčové pro zajištění jeho dlouhodobé spolehlivosti. Před každým krokem by měl být proveden kontrolní test funkčnosti, aby se předešlo pozdějším problémům, které mohou ovlivnit výkon a stabilitu robota.

Jak vytvářet a personalizovat roboty pomocí 3D tisku

Tvorba robotických zařízení a různých technických pomůcek je fascinujícím světem, který se díky dostupnosti 3D tisku a open-source technologií neustále rozšiřuje. Jedním z hlavních cílů této revoluce je zjednodušit přístup k personalizovaným robotům a umožnit komukoliv, aby si sám postavil nebo upravil robota podle svých potřeb. V tomto kontextu se objevuje celá řada projektů, které ukazují, jak kombinovat kreativitu, technické dovednosti a dostupné nástroje pro výrobu robotických systémů.

Příkladem může být robot SkyCam, navržený Brookem Drummem. Tento malý robot se pohybuje po provaze nebo niti, což mu umožňuje nejen překonávat výškové rozdíly, ale dokonce i zatáčet. SkyCam je plně ovládán prostřednictvím mobilní aplikace nebo webového prohlížeče a je vybaven kamerou s funkcí naklápění a otáčení. Tento projekt ukazuje, jak lze snadno a efektivně propojit hardware s moderními komunikačními technologiemi pro vytvoření funkčního a zábavného zařízení.

Další zajímavým příkladem je robot Chauncey, což je zařízení určené pro péči o rostliny. Tento malý, ale plně funkční robot je vybaven malým zavlažovacím systémem, který dokáže jemně zalévat rostliny. Chauncey ukazuje, jak mohou být roboti využíváni nejen pro zábavu, ale i pro každodenní praktické úkoly. Jeho konstrukce je složitá, ale velmi dobře přehledná, což dokazuje, jak pokročilé technologie mohou být aplikovány na běžné domácí úkoly.

Zajímavý je i projekt Stevena Bolina, který navrhl vlastní verzi modelu RC auta. Tento design, i když vypadá jako běžný rychlý model autíčka, nabízí možnost snadné personalizace a opravy díky 3D tištěným náhradním dílům. Bolinova koncepce ukazuje, jak 3D tisk může přinést nový rozměr do světa RC modelů tím, že umožňuje neustálé vylepšování a opravy po nárazech a opotřebení.

Kombinace 3D tisku, kreativního designu a dostupnosti open-source nástrojů přináší nové možnosti pro každého, kdo má chuť experimentovat a vytvářet. Tvorba robotů již není doménou pouze velkých korporací nebo specializovaných laboratoří. Díky těmto novým nástrojům mohou i hobbyisté, studenti a nadšenci vytvářet sofistikované systémy, které před několika lety byly pro většinu lidí naprosto nedostupné.

Kromě toho, co je zde popsáno, je důležité si uvědomit, že každá tvorba, ať už robota nebo jiného technického zařízení, je procesem, který vyžaduje trpělivost a neustálé učení. Technologie, které dnes máme k dispozici, umožňují tak rozsáhlou personalizaci a modifikaci, že kreativita se stává pouze jedinou limitací. Stejně důležitá je i schopnost neustále zlepšovat a iterovat své návrhy, což je podstata většiny inovativních projektů, které dnes vznikají v komunitě makerů.

Začít s takovým projektem je dnes snazší než kdy dřív. Internet je plný návodů, open-source projektů a komunitních fór, kde si lidé navzájem pomáhají a sdílejí své zkušenosti. Kromě toho existuje množství nástrojů a softwaru, které usnadňují návrh, tisk a montáž vlastních robotů. To vše vytváří jedinečnou příležitost pro každého, kdo chce využít 3D tisk a otevřený hardware pro vytvoření něčeho originálního, funkčního a přizpůsobeného vlastním potřebám.