Používání jargonu v psaní může snadno vést k tomu, že se začneme zaměřovat na to, jak být „cool“, jak být součástí určité skupiny, ve které výrazy a specifické fráze nahrazují tetování nebo stejnokroje. Důležité je vytvořit jakýsi „my“ (ti, kteří rozumí, nebo alespoň tvrdí, že rozumí) proti „nim“ (kteří nemohou nebo nechtějí). Používat jargon čistě za účelem toho, aby se ostatní cítili vyloučeni, je sociální čin, stejně jako politický. Psát tímto způsobem je neslušné, nepřátelské a jednoduše necivilizované. Vylučování čtenářů záměrně a bezdůvodně má silné následky. A je to prostě hrubé. Kdo by si chtěl přečíst autora, který vás úmyslně uráží?

Doktorský jargon poskytuje velmi výmluvný příklad jazyka, který byl používán za účelem vyloučení. Když lékaři získali profesionální autoritu, jak ji dnes chápeme, v období kolem přelomu 19. a 20. století, vztah mezi lékaři a pacienty se stal hierarchičtějším. S rostoucí sociální vzdáleností mezi lékaři a pacienty začali lékaři používat jargon (například složité latinské názvy pro běžná slova), aby pacienta vyloučili ze své konverzace. Jinými slovy, lékaři byli doporučováni, aby používali jargon záměrně k vytvoření vlastní skupiny, která by zabránila pacientům rozumět tomu, o čem se mluví. Je to hnusné. Pokud vaše psaní nepomáhá čtenáři porozumět, stává se z něj spíše cvičení než komunikace. Pamatujte na důležitost úchopu ruky: psaní je v jádru kolegiální, komunitní činností. Mělo by rozšiřovat kruhy – nebo by alespoň mělo. Mělo by být přátelské – nebo by mělo být.

Pokud vám jargon pomáhá být přátelský, pak ho používejte. Ale pokud vás od čtenářů izoluje nebo ztěžuje jejich úkol, pak se mu vyhněte. Co tedy vlastně znamená dobrý jargon? Nejdůležitější je, že dobrý jargon pomáhá čtenáři, protože je ekonomický. Představte si počítačový makroprogram. „Makro“ (slovo samo je příkladem jargonu) umožňuje programátorům šetřit čas pomocí zkratek. Řekněme, že jsem napsal sekvenci deseti řádků kódu, který mi umožňuje prohledávat databázi určitým způsobem, který často používám. Poté si mohu napsat makro, které mi umožní vyvolat celou tuto sekvenci kódu několika stisky kláves. Stačí napsat „sd“ – název mého makra pro „search database“ – a deset řádků se okamžitě zobrazí. Takto funguje dobrý a přátelský jargon. Umožňuje efektivní komunikaci.

Většina profesních skupin, včetně akademiků ve svých jednotlivých disciplínách, má vlastní jargon pro tento účel. Burzovní makléři si mezi sebou vyměňují výrazy jako „puty“ a „call“, sběratelé mincí diskutují o různých „stavech mincí“. Slovo „panel“ má různé významy mezi skupinami organizátorů konferencí, interiérových designérů, umělců, architektů, truhlářů a kadeřníků. Ale v každém případě se lidé navzájem rozumí – pokud patří do stejné skupiny. Jargon závisí na publiku. Pokud chcete používat jargon úspěšně, musíte vědět, s kým mluvíte. Pokud použijete profesionální jargon, když oslovujete širší publikum, některé čtenáře přitáhnete, ale jiné odradíte. Pokud si nejste jisti, kdo je součástí vašeho publika, vysvětlete své odborné termíny nebo je vůbec nepoužívejte.

Jargon také vyžaduje přesnost. Když si jeden účetní povídá s druhým o třídách aktiv, rozumějí si, protože tento termín má přesný význam. Ale jeden z mnoha problémů, které se používání jargonu může přinést, je, že termín může ztratit svůj přesný význam. Například: sloveso „mapovat“ začalo mít určité běžné významy, které souvisely s geografickými mapami. Poté bylo převzato teoretiky diskurzu a teritoriální organizace, kteří ho používali jako jargon s přesným významem. V tomto okamžiku není problém. Ale – a to je častý posun – toto slovo prošlo „sémantickou generalizací“, což znamená, že se stalo všeobecně používaným termínem pro různé myšlenkové celky. Nyní se používá bez ohledu na svůj původní konkrétní význam.

Tato ztráta přesnosti často vede k špatnému psaní. Například v následující větě, která se vztahuje na automatizovaný systém, který byl použit k určení, které rodiny potřebují pomoc v oblasti péče o děti, čteme: „Tento automatizovaný systém, zvaný Allegheny Family Screening Tool, byl použit k určení, které rodiny potřebují pomoc v oblasti péče o děti... vzhledem k velkému množství dat, která tento systém zpracovával, nese vážné riziko úniku dat. Každý z těchto předchozích problémů... se vztahuje na obavy o rovnost a soukromí.“ Poslední věta je zde nejasná kvůli nedostatku přesnosti a konkrétnosti. Pokud autor chce popsat, jak automatizovaný systém nese rizika, která vyvolávají již existující obavy o soukromí, stačilo by jednoduše napsat toto.

Jargon tedy nese riziko, že se vytrácí konkrétnost, což vede k nejasnostem v komunikaci. Pokud termín ztratí svůj původní význam, ale přesto ho chcete použít, předefinujte ho pro své účely, abyste mu vrátili užitečnost.

V literatuře existuje další příklad ztráty jasnosti a konkrétnosti – slovo „text“. Původně používané pro označení konkrétního díla, například románu nebo básně, se postupně stalo prostředkem pro označení čehokoli „literárního“. Používání takto nejasného termínu, jako je „text“, může vést k nedorozuměním. To je zřejmé například v následující pasáži: „Její text se vpisuje do okrajů konvenčního textu, doplňuje ho. Maska mužského hlasu zakrývá možný význam textu.“ Tento přístup může být pro čtenáře matoucí, protože slovo „text“ nenabízí dostatečnou přesnost a konkrétnost, která by pomohla lépe pochopit, o jaké konkrétní literární dílo se jedná.

Jargon tedy může být užitečným nástrojem pro efektivní komunikaci, ale vždy musí být používán s rozvahou. Když ztrácí svou přesnost, ztrácí i svou hodnotu jako nástroj komunikace. Psaní by mělo být přístupné a otevřené, ne uzavřené a vysoce odborné.

Jak se vyvarovat jazykových nástrah v akademickém psaní?

Zaměňování konverzu a inverze je v akademickém psaní častou chybou, kterou je třeba se vyhnout. Je důležité rozpoznat, kdy jde o pravou podmínku, a kdy pouze o zdání podmíněnosti, tzv. falešný „if“. Tento falešný „if“ totiž často nesplňuje základní logický požadavek: podmínka a následek musí být skutečně závislé. Například věty, ve kterých odstraněním „if“ a „then“ neztratí význam, je třeba přepsat na jasná tvrzení bez zbytečné komplikace. V akademickém psaní se preciznost projeví i v takových detailech.

Slovo „impact“ (dopad) prošlo významovou transformací, kdy z původního podstatného jména označujícího fyzický náraz začalo být používáno i jako sloveso v přeneseném významu – ovlivnit něco pozitivně či negativně. Tato změna odráží dynamiku jazyka, ale je třeba být obezřetný při vytváření nových tvarů, například „impactful“, který bývá často kritizován jako nevhodný. Přesto je důležité respektovat současné jazykové změny, ale i udržet hranice, které zachovají jazykovou kulturu.

Začínání vět slovy jako „Importantly“, „Tellingly“ či „Fascinatingly“ je v psaní nežádoucí, protože tyto příznaky důležitosti by měly plynout z obsahu samotného textu, nikoli být explicitně vyznačovány. Kvalitní text totiž „ukazuje“, ne „říká“, čímž vyzývá čtenáře k vlastnímu zamyšlení a prožití významu. Výzvy k pocitům a hodnocení v textu snižují jeho autoritu a působí manipulativně.

Obecně je třeba být opatrný při používání přehnaných adjektiv, jako je „incredible“ (neuvěřitelný), které ztrácejí svou původní sílu a smysl. Tyto výrazy se stávají prázdnými klišé, a proto je lepší zvolit přesnější a autentičtější slovní zásobu, která odpovídá konkrétní situaci.

Slova jako „inscribe“ či „map“ ilustrují problém tzv. sémantické generalizace, kdy původně specifické termíny získávají mnoho významů a tím se stávají nejasnými. Tento jev může vést k jazykové nepřehlednosti a znesnadnit pochopení textu. V akademickém kontextu je nezbytné zachovat přesnost a jasnost termínů, případně je definovat, aby nedošlo k nejednoznačnosti.

Jiným příkladem je slovo „problematic“, které prošlo nejen specializací v rámci filozofie, ale také následnou generalizací a eufemizací v běžném jazyce. Jeho současné užívání často zastírá skutečné problémy, což může ztěžovat přímou a otevřenou komunikaci.

Pojmy jako „interrogate“ či „explode“, pokud jsou nadměrně používány, ztrácejí svou sílu a stávají se prázdnými klišé. Pro dosažení efektivity je potřeba volit slova přesně a v konkrétním kontextu, a vyhýbat se opotřebovaným frázím, které mohou znechutit čtenáře a snížit kvalitu textu.

Výraz „It is... that“ přidává větám zbytečnou váhu a zdlouhavost. Často postačí tuto frázi jednoduše odstranit, čímž text získá větší plynulost a přehlednost.

Přípona „-ize“ bývá často spojována s nevhodným rozšiřováním odborné terminologie, které může jazyk zbytečně zatěžovat a znehodnocovat jemnost vyjadřování. Výrazy jako „diagonalize“, „ideologize“ nebo „weaponize“ působí těžkopádně a zkomplikovaně, proto je vhodné zvážit jejich použití.

Slovo „proactive“ je často mylně používáno jako synonymum „aktivní“, přestože jeho význam spočívá v aktivitě „předem“, s cílem předejít nějaké události. Z tohoto důvodu je lepší volit přesnější výrazy a vyhnout se zbytečným jazykovým zmatkům.

Termín „societal“ je příkladem odborného slova, které uniklo z akademického prostředí a stalo se jargonem, jež většinou není potřeba, neboť slovo „social“ často vyjadřuje požadovaný význam přesněji a srozumitelněji. Přesná volba slov v sociálních vědách je klíčová pro jasnost sdělení.

Je třeba si uvědomit, že jazyk není statický, a akademické psaní vyžaduje neustálé uvědomování si proměn jazykové praxe. Přesnost, jasnost a schopnost vyhnout se nadbytečné složitosti a nejasnostem jsou základem, na kterém stojí úspěšný text. Proto je nutné nejen ovládat zásady správného užívání slov a frází, ale také rozvíjet cit pro jemnosti, které rozhodují o síle a čitelnosti argumentace.

Proč je důležité psát aktivními slovesy a vyhýbat se žargonu v akademickém psaní?

V akademickém psaní je kladeno velké důraz na přesnost, jasnost a efektivitu komunikace. Každý spisovatel, ať už se jedná o odborníka v určitém oboru nebo o studenta, by měl mít na paměti, že jeho texty jsou určeny pro čtenáře, kteří mají zájem pochopit a analyzovat jeho myšlenky. V tomto kontextu je velmi důležité vyhnout se zbytečnému žargonu a slabým slovesům, která mohou čtenáře zmást nebo zpomalit jejich pochopení textu.

Žargon, i když může působit na první pohled odborně, v podstatě obaluje myšlenky do složitého a nejasného jazyka. Používání odborných výrazů bez zřejmého důvodu často působí dojmem, že autor se snaží působit autoritativně, ale ve skutečnosti to může čtenáře odradit. Když se rozhodnete používat termíny, které nejsou běžně známé nebo srozumitelné, musíte mít jasný důvod, proč je to nezbytné pro vaši argumentaci nebo analýzu. Pokud tomu tak není, text ztrácí na přehlednosti a přístupnosti.

Kromě toho je důležité si uvědomit, že při použití slov jako "to je" nebo "bylo" se myšlenky často stávají pasivními a méně dynamickými. Akademické psaní by mělo být co nejaktivnější, aby vyjadřovalo konkrétní činy a záměry. Místo slabých nebo pasivních konstrukcí, jako je „je to zobrazení“ nebo „dává to sílu“, byste měli používat silná, konkrétní slovesa, která přímo vyjadřují akci: „to zobrazuje“ nebo „to posiluje“. Takové formulace činí text přímější a jednodušší na pochopení, čímž zvyšují jeho účinnost.

Příkladem může být věta: „Přechodné světlo soumraku činí tento jev atraktivním pro malíře.“ I když je tato věta korektní, je možné ji zjednodušit a zefektivnit. Úprava na: „Přechodné světlo soumraku přitahuje malíře“ je kratší, přímější a působí silněji. Když místo pasivního „činí to atraktivním“ použijeme aktivní sloveso „přitahuje“, věta nabývá většího významu a dynamičtějšího vyjadřování.

Důležitý je i výběr sloves. Existují slova, která sice naznačují akci, ale ve skutečnosti ji nijak nevyjadřují. Příkladem jsou slova jako „analýza“, „zkoumání“, „reprezentace“ nebo „zobrazení“, která mohou působit nejasně. Místo toho, abyste napsali například „Blutarsky zkoumá chování platýzů a otter“, je lepší napsat: „Blutarsky ukazuje, jak platýzi a otter reagují na změny prostředí“. Tato formulace je mnohem konkrétnější a čtenáři snadněji porozumí, co autor tímto tvrzením skutečně myslí.

Vyhnout se je třeba také tzv. „prázdným slovesům“, která pouze naznačují nějaký proces nebo vztah, aniž by ho skutečně vyjádřila. Mezi taková slova patří například „analýzuje“, „zkoumání“, „reprezentuje“ nebo „portrétuje“. Místo toho by bylo lepší použít konkrétní sloveso, které vyjadřuje, co autor skutečně dělá, například „ukazuje“, „dokazuje“, „objasňuje“ nebo „vyvrací“. Taková slovesa nejen že činí text konkrétnějším, ale také jej zrychlují a činí přehlednějším.

V neposlední řadě je třeba se vyhnout nadměrnému používání slovesa „být“. Pokud je vaše věta plná „je“, znamená to, že je pasivní a může ztrácet na aktivitě. Místo „je to předpověď, že permanentní příjem je lepším prediktorem životní spokojenosti než aktuální příjem“ napište „permanentní příjem lépe předpovídá životní spokojenost než aktuální příjem“. Tato úprava je stručnější, jasnější a více dynamická.

V konečném důsledku je hlavním cílem každého akademického psaní přímá komunikace s čtenářem. Tím, že používáte aktivní slovesa a vyhýbáte se zbytečnému žargonu, činíte svůj text srozumitelnějším a přístupnějším. Když čtenář snadno pochopí, co máte na mysli, vytvoříte prostor pro hlubší analýzu a přijetí vašich argumentů. Academic writing tedy není pouze otázkou vědecké přesnosti, ale i ohleduplnosti vůči čtenářům, jejichž úkolem je porozumět, jakou roli daný text hraje v širším kontextu vědecké diskuze.

Jak vybudovat vztah založený na důvěře a autenticitě
Jak generovat vzory v reálném čase pomocí buněčných automatů
Magnetické nanostruktury a jejich aplikace v biomedicíně: Biopolymerní povlaky a jejich potenciál
Co je ve vztazích mezi zradou a pomstou?
Jak plasmonické nanomateriály zlepšují účinnost solárních článků a fotokatalýzy?