Jak správně publikovat a spravovat aplikace Azure Functions

Při publikování aplikace Azure Functions existuje několik klíčových kroků, které je nutné dodržet, aby byla aplikace úspěšně nasazena do cloudu. V první řadě je třeba pečlivě sledovat výstupní okno během procesu publikování, jak ukazuje výstup z Visual Studio. Pokud používáte verzi .NET Preview, může se objevit varování týkající se podpory této verze. Pro úspěšné nasazení aplikace je nutné ověřit, že všechny kroky jsou provedeny správně a že výstupní složky obsahují správné soubory.

Testování aplikace po nasazení je nezbytné pro ověření, že vše funguje podle očekávání. Můžete to provést jednoduše tím, že do adresního řádku přidáte relativní URL adresu vašeho API, například /api/NumbersToWordsFunction?amount=987654321. Pokud je aplikace nasazena správně, tato adresa by měla vrátit očekávaný výstup.

V případě potřeby provádět úpravy a testování je možné přidat různé testy, které ověří znalosti o Azure Functions, například rozdíl mezi hostingovými modely, používání atributů pro spouštění funkcí při přijetí zprávy nebo jak správně naplánovat úlohu pomocí CRON výrazů.

Pokud se rozhodnete pro hlubší prozkoumání témat týkajících se Azure Functions, doporučuje se studovat odkazy, které poskytují detailní informace a návody, jak efektivně využívat funkce v rámci Azure.

Co je důležité pro čtenáře

Při práci s Azure Functions je nezbytné nejen zvládnout technické aspekty nasazení, ale také mít přehled o nákladech, které s tímto procesem souvisejí. Představte si Azure Functions jako prostředek pro vývoj a nasazení mikroslužeb bez nutnosti spravovat servery, ale s tím přichází i zodpovědnost za správu a optimalizaci nákladů. Pro správnou správu prostředků je důležité pravidelně kontrolovat nasazené aplikace a případně je upravovat nebo odstraňovat podle aktuálních potřeb projektu.

Užívání preview verzí .NET nebo jakékoliv jiné nestabilní verze by mělo být vždy dobře zváženo, zejména pokud se plánuje nasazení do produkčního prostředí. Je také důležité rozumět tomu, jak správně konfigurovat závislosti v aplikaci, což může mít vliv na její výkon a funkčnost v cloudovém prostředí.

Jak pracovat s proměnnými, operátory a manipulací s daty v SQL Serveru

SQL Server nabízí řadu nástrojů pro práci s daty, které jsou klíčové pro vývoj aplikací a správu databází. Mezi tyto nástroje patří proměnné, operátory, řízení toku a příkazy pro manipulaci s daty.

Začneme s proměnnými, které jsou základem pro uložení dočasných hodnot během provádění SQL dotazů. V SQL Serveru se proměnné deklarují pomocí příkazu SET. Například:

sql
Copy code
SET @WholeNumber = 3; -- Přiřazení hodnoty 3 do proměnné

SET @WholeNumber = @WholeNumber + 1; -- Inkrementace proměnné o 1
SELECT @WholeNumber = COUNT(*) FROM Employees; -- Nastavení proměnné na počet zaměstnanců
SELECT @WholeNumber = EmployeeId FROM Employees WHERE FirstName = 'Janet'; -- Přiřazení ID zaměstnancovy hodnoty na základě jména

Je důležité si uvědomit, že proměnné mohou být také použity v různých kontextech, například pro uchování počtu řádků ovlivněných daným příkazem. V SQL Serveru existují globální proměnné, jako například @@ROWCOUNT, která vrací počet řádků, jež byly ovlivněny posledním provedeným příkazem, například po provedení operace aktualizace nebo smazání.

Další klíčovou součástí SQL je správné specifikování datových typů. SQL Server používá různé datové typy pro různá data a každý typ může mít svou pevnou velikost, například int používá čtyři bajty, smallint dva bajty a tinyint pouze jeden bajt. U textových a binárních datových typů můžeme určit, zda bude velikost proměnné pevná nebo proměnlivá, což je určeno přidáním předpony var nebo nvar. Typy jako varchar(40) umožňují variabilní velikost až do maximálně 40 znaků, zatímco char(40) vyžaduje vždy přesně 40 znaků.

T-SQL poskytuje řadu operátorů, které jsou podobné těm v jazyce C#, například pro přiřazení hodnoty (=), aritmetické operace (+, -, *, /, %), porovnávací operátory (<, >, <=, ==, !=) a logické operátory (AND, OR, NOT). Pro práci s textem je k dispozici operátor LIKE, který umožňuje hledání shod v textu. Můžete použít speciální znaky jako % (pro libovolný počet znaků), _ (pro jeden znak) nebo [] (pro určení povoleného rozsahu znaků, například [0-9A-Z]).

Důležitým nástrojem při manipulaci s daty je DML (Data Manipulation Language), který slouží k dotazům a změnám dat v tabulkách. Nejčastějším příkazem je SELECT, který je schopen vrátit data z jedné nebo více tabulek. Pro příklady:

sql
Copy code
SELECT * FROM Employees; -- Všechny sloupce pro všechny zaměstnance

SELECT FirstName, LastName FROM Employees WHERE Country = 'USA'; -- Selekce na základě podmínky
SELECT DISTINCT Country FROM Employees; -- Selekce bez duplicitních hodnot

SELECT OrderId, SUM(UnitPrice * Quantity) AS Total FROM [Order Details] GROUP BY OrderId ORDER BY Total DESC; -- Součet hodnot pro každou objednávku

Pro úpravu dat se používají příkazy INSERT, UPDATE, DELETE:

sql
Copy code
INSERT INTO Employees(FirstName, LastName) VALUES('Mark', 'Price'); -- Vložení nového řádku

UPDATE Employees SET Country = 'UK' WHERE FirstName = 'Mark' AND LastName = 'Price'; -- Aktualizace dat

DELETE FROM Employees WHERE FirstName = 'Mark' AND LastName = 'Price'; -- Smazání řádku

Příkaz DELETE lze nahradit efektivnějším TRUNCATE TABLE, který odstraní všechny řádky z tabulky bez podrobného logování každého odstranění. Je však nutné si být vědomý, že na tabulkách s referenčními vazbami (např. na tabulky s cizími klíči) tento příkaz nebude fungovat, dokud nebudou odstraněny všechny závislosti.

DML příkazy nejsou jediným způsobem, jak manipulovat se strukturou databáze. K tomu slouží DDL (Data Definition Language), která mění strukturu databáze, jako je vytváření tabulek, funkcí nebo uložených procedur. Například příkaz pro vytvoření tabulky:

sql
Copy code
CREATE TABLE dbo.Shippers (

    ShipperId INT PRIMARY KEY CLUSTERED,
    CompanyName NVARCHAR(40)
);

Další příklady zahrnují přidání nových sloupců do existující tabulky nebo vytváření indexů pro zrychlení dotazů.

Pro efektivní práci s databázemi je také důležité znát nástroje pro práci s ADO.NET, které poskytují připojení k databázi a umožňují interakci mezi aplikacemi a SQL Serverem. Tento nástroj je součástí .NET frameworku a podporuje připojení k SQL Serveru, Azure SQL Database a dalším datovým zdrojům.

Výběr správného nástroje, znalost syntaxi a schopnost efektivně psát SQL dotazy jsou klíčové dovednosti pro správce databází a vývojáře aplikací, kteří se zabývají relačními databázemi.

Jak chránit aplikace pomocí autentifikace a autorizace?

Autentifikace je proces, kterým aplikace ověřuje identitu uživatele. Když se uživatel přihlásí do aplikace, zadá své uživatelské jméno a heslo, což se použije k ověření jeho totožnosti. Pokud přihlášení probíhne úspěšně, aplikace může poskytnout přístup k funkcím a datům. Na druhou stranu autorizace určuje, co konkrétní uživatel může a nemůže dělat v rámci aplikace na základě jeho práv. To znamená, že i když je uživatel autentifikován, nemusí mít automaticky přístup k všem funkcím aplikace.

Příklad autentifikace a autorizace může vypadat takto: uživatel zadá své uživatelské jméno a heslo, což je následně ověřeno aplikací. Pokud přihlášení probíhne úspěšně, aplikace poskytne uživatelský objekt, který je spojený s rolí uživatele, například "Admins" nebo "Sales". Na základě této role aplikace rozhodne, jaké akce uživatel může vykonávat.

Jedním z příkladů, jak chránit funkce aplikace, je metoda zabezpečené funkce, která vyžaduje, aby uživatel byl přihlášen a patřil k určité roli. Pokud podmínky nejsou splněny, metoda vrátí výjimku a uživatelský přístup je zamítnut. Tímto způsobem aplikace zabrání neautorizovaným uživatelům přístup k citlivým funkcím.

Pokud se podíváme na reálné implementace autentifikace a autorizace, ve skutečnosti byste neměli vytvářet vlastní bezpečnostní systémy. Je příliš pravděpodobné, že dojde k bezpečnostním chybám. Místo toho byste měli používat existující a osvědčené nástroje a služby, jako je například IdentityServer4 nebo Duende IdentityServer, které implementují standardy jako OAuth 2.0 a OpenID Connect. Tyto technologie poskytují solidní základy pro autentifikaci a autorizaci.

V reálném světě se doporučuje používat produkty a nástroje od renomovaných poskytovatelů, kteří pravidelně aktualizují bezpečnostní protokoly. Například Microsoft Azure Active Directory je jedním z nejrozšířenějších řešení pro správu uživatelských účtů a oprávnění ve firmách.

Pravidelné testování, audit a aktualizace systému jsou klíčové pro udržení vysoké úrovně bezpečnosti aplikace. Bez ohledu na to, jak robustní je vaše bezpečnostní řešení, je vždy potřeba mít na paměti nové hrozby a rizika, která se mohou objevit.

Pokud se tedy rozhodnete implementovat autentifikaci a autorizaci ve své aplikaci, je zásadní se zaměřit na použití správných metod ověřování, jako jsou hashování hesel, správné přiřazování rolí a šifrování citlivých údajů. Používání standardizovaných a ověřených knihoven a protokolů zajistí bezpečné a efektivní zabezpečení vaší aplikace.

Jak vytvořit službu podporující GraphQL v .NET

Pro vytvoření aplikace, která bude podporovat GraphQL, se použije prázdný šablonový projekt ASP.NET Core, jelikož neexistuje specifická šablona pro GraphQL. I když není GraphQL vázán na HTTP protokol a může být hostován mimo webový server, pro začátek je tato volba rozumná. Pro přidání podpory pro GraphQL v projektu je potřeba přidat odpovídající balíček.

Začněme tím, že si vytvoříme nový projekt podle následujících pokynů:

1. Vytvořte nový projekt s šablonou ASP.NET Core Empty.

2. Nastavte pracovní prostor a soubor řešení na Chapter11.

3. Vytvořte projekt s názvem Northwind.GraphQL.

4. Při výběru dalších možností v Visual Studio 2022 zvolte:

   • Typ autentizace: žádný

   • Konfigurovat pro HTTPS: vybráno

   • Povolit Docker: nevybráno

   • Povolit OpenAPI podporu: nevybráno

Dále je třeba upravit konfigurační soubor launchSettings.json, kde nastavíme porty pro HTTP a HTTPS a nastavíme výchozí URL pro GraphQL, jak je ukázáno v následujícím příkladu:

json
Copy code
"profiles": {
  "http": {
    "commandName": "Project",

    "dotnetRunMessages": true,

    "launchBrowser": true,
    "launchUrl": "graphql",
    "applicationUrl": "http://localhost:5112",
    "environmentVariables": {
      "ASPNETCORE_ENVIRONMENT": "Development"
    }
  },
  "https": {
    "commandName": "Project",

    "dotnetRunMessages": true,

    "launchBrowser": true,
    "launchUrl": "graphql",

    "applicationUrl": "https://localhost:5111;http://localhost:5112",

    "environmentVariables": {
      "ASPNETCORE_ENVIRONMENT": "Development"
    }
  }
}

Po těchto úpravách můžeme přistoupit k samotné definici GraphQL schématu pro základní "Hello World" aplikaci. Pro tento účel vytvoříme ve složce projektu Northwind.GraphQL soubor Query.cs a v něm definujeme metodu GetGreeting(), která vrátí textový řetězec "Hello, World!".

csharp
Copy code
namespace Northwind.GraphQL;

public class Query {
    public string GetGreeting() => "Hello, World!";
}

V souboru Program.cs importujeme správný namespace a následně v konfigurační části přidáme podporu pro server GraphQL a registrujeme náš typ dotazu:

csharp
Copy code
builder.Services

   .AddGraphQLServer()
   .AddQueryType<Query>();

Nyní je potřeba nakonfigurovat endpoint pro GraphQL. V souboru Program.cs přidáme řádek pro mapování GraphQL endpointu:

csharp
Copy code
app.MapGraphQL();

Po spuštění aplikace pomocí HTTPS profilu si můžete ověřit, že vše funguje správně. K tomu slouží nástroj BananaCakePop, který umožňuje prozkoumat schéma GraphQL a vykonávat dotazy přímo z webového rozhraní.

Představme si, že chceme poslat dotaz na náš server GraphQL, abychom získali odpověď "Hello, World!". Při psaní dotazu v BananaCakePop použijeme automatické doplňování a napíšeme dotaz na pole greeting.

Výsledek dotazu bude vypadat následovně:

json
Copy code
{

   "data": {
     "greeting": "Hello, World!"
   }
}

Pokud bychom chtěli dotaz pojmenovat, můžeme to provést takto:

graphql
Copy code
query QueryNameGoesHere {
   greeting
}

Pojmenované dotazy mají výhodu v tom, že je možné je identifikovat pro účely telemetrie a monitorování, například při hostování v cloudu Microsoft Azure a monitorování prostřednictvím Application Insights.

Pokud bychom chtěli přidat další funkce, například návrat rozličných zpráv nebo náhodného čísla, můžeme upravit naši třídu Query takto:

csharp
Copy code
namespace Northwind.GraphQL;
public class Query {

    public string GetGreeting() => "Hello, World!";

    public string Farewell() => "Ciao! Ciao!";

    public int RollTheDie() => Random.Shared.Next(1, 7);

}

Po restartu aplikace a obnovení schématu v BananaCakePop můžeme odesílat dotazy na nová pole, například pro náhodné číslo:

graphql
Copy code
query getNumber {
   rollTheDie
}

Tento přístup umožňuje rozšiřovat aplikaci o nové funkce a dotazy bez nutnosti měnit základní strukturu služby.

Ve chvíli, kdy je GraphQL schéma definováno a implementováno, je důležité si uvědomit, že GraphQL není pouze nástroj pro dotazování a manipulaci s daty. Je to také velmi flexibilní a rozšiřitelný způsob, jak integrovat různé zdroje dat do jediné API vrstvy. Je třeba si dobře naplánovat, jaké dotazy a mutation budou do systému přidány, jaké ochrany a validace dat budou potřeba a jak bude API optimalizováno pro výkon, zejména v případě, že se služba bude připojovat k různým externím zdrojům.