Jak Trump vytvořil novou realitu: Manipulace s pravdou a politika post-pravdy

Donald Trump, bývalý prezident Spojených států, vytvořil politický a mediální chaos, který byl nejen destabilizující, ale také posílil jeho osobní moc. Jeho schopnost manipulovat s pravdou, rozšiřovat pojem „fake news“ a vytvořit vlastní realitu, v níž on sám byl největším arbitrem pravdy, přetvořila americkou politiku na úroveň, kterou dosud žádný jiný politik neznal. Pro mnoho pozorovatelů bylo Trumpovo působení na politické scéně jedním velkým paradoxem: jeho existence, stejně jako jeho rozhodování, se často jevily jako nesmírně fantastické, téměř jako absurdní komedie, která vystoupila z televizní obrazovky a nastoupila na světovou politickou scénu.

Trump ve své kariéře s minimálním zájmem o pravdu, ale s maximální ambicí kontrolovat veřejnou diskusi, začal vytvářet realitu, která vycházela pouze z jeho vlastních pocitů a zájmů. Vyhrožování médii, která nazýval "korumpovanými" a "nepřátelskými vůči lidu", bylo jen začátkem tohoto procesu. Nejen že vytvořil soubor pravidel, která zpochybňovala samotnou povahu pravdy, ale do značné míry se mu podařilo přesvědčit miliony Američanů, že objektivní informace jsou součástí jakési "nepřátelské agendy".

Pro Trumpa byla "fake news" jakákoli informace, která ho kritizovala nebo mu byla nepříjemná. Tento pojem se stal synonymem pro jakoukoli negativní zmínku o jeho osobě a v konečném důsledku přetvořil diskurz o pravdě na jednoduché dichotomie – věci buď podporovaly jeho vizi světa, nebo byly falešné. Tento přístup měl za následek nejen obrovskou polarizaci společnosti, ale také ztrátu důvěry v tradiční mediální instituce, které byly dosud považovány za nositele objektivních pravd.

Jenomže co to znamená pro obyčejného občana? Jak si máme vybírat mezi zprávami, které jsou v zásadě vytvářeny pro politické a mocenské účely? Jakým způsobem může společnost, která byla zvyklá na určité normy pravdy a objektivní novinařiny, čelit tomu, když je na všechny strany konfrontována s dezinformacemi a manipulacemi? Důležité je si uvědomit, že Trumpův styl vlády a komunikace není izolovaným případem, ale součástí širšího trendu, který se projevuje v mnoha zemích světa. Tento trend ukazuje na tendenci politických lídrů snižovat důležitost objektivních faktů a upřednostňovat přitažlivost osobních narativů, které mohou být podle potřeby upraveny, a to vše ve jménu získání moci.

Je kladeno důraz na personalizaci politiky, kde se politika stává osobní, jak tomu bylo u Trumpa, který svou politiku a veřejné vystupování založil na své vlastní osobnosti, místo aby se soustředil na hodnoty demokratického vládnutí a objektivní realitu. Mnohé z jeho rozhodnutí, včetně těch zahraničněpolitických, byly vnímány jako reakce na osobní pocity a reakce spíše než na pečlivou analýzu skutečných problémů. To vedlo k nejednoznačným a chaotickým výsledkům, což mělo dalekosáhlé důsledky pro nejen pro americkou politiku, ale i pro světovou scénu.

Proč je tedy důležité chápat tuto politiku post-pravdy? Protože to může mít vliv na náš způsob myšlení o politických lídrech a naší schopnost kriticky hodnotit informace, které nám jsou poskytovány. V situaci, kdy jsou fakta relativizována a politické diskurzy se stále více personalizují, je nutné si být vědomi toho, jak silně mohou být informace manipulovány. Trump vytvořil prostředí, kde pravda nebyla pouze zpochybněna, ale kde byla přetvořena ve službu jeho zájmům a moci. Ačkoli jeho vláda skončila, jeho vliv na politickou komunikaci a způsob, jakým vnímáme "pravdu", přetrvává dodnes.

Jak Donald Trump a archetypální "ošklivý Američan" ovlivňují vnímání Spojených států

Zatímco názory na Donalda Trumpa a jeho politiku se po celém světě liší, to, co většinu zahraničních pozorovatelů od něj odrazuje nejvíce, není ani tak jeho protekcionismus, nacionalismus, nebo rasistické postoje, ale jeho osobnost. Trump je vnímán jako ztělesnění archetypálního "ošklivého Američana" – arogantního, neslušného, chvastajícího se, materialistického a prohnaného jednotlivce. Tento obraz je podpořen nejen jeho chováním v politice, ale i jeho vystupováním na veřejnosti a především v médiích, které ho často zobrazují v komickém, ale zároveň varovném světle.

V populární kultuře jsou podobné postavy jako Scrooge McDuck nebo Charles Montgomery Burns z "Simpsonových" známé jako zábavné, ale zároveň satirické zobrazení negativních vlastností, které Trump zosobňuje. McDuck, americký miliardář, tráví většinu času ochranou svého majetku před imaginárními zloději, stejně jako Burns, který je vykreslen jako chladnokrevný kapitalista bez morálky a soucitu. Obě postavy zosobňují hodnoty, které Trump tak rázně zastává – touhu po penězích, mocenskou nadvládu a neúprosný individualismus.

Trumpovo neustálé zdůrazňování své bohatství je nejen osobní identitou, ale i součástí jeho politické značky. V roce 2015, když začal kandidovat na prezidenta, prohlásil, že jeho celkový majetek činí 8,73 miliardy dolarů. Tato část jeho identity byla pro něj tolik důležitá, že každé zpochybnění jeho majetku ho rozčilovalo. Odmítal jakékoli pochybnosti o své finanční síle a použil své bohatství jako důkaz své schopnosti být úspěšným vůdcem Spojených států. K tomu přispívaly jeho časté výroky o tom, že "krása" jeho osoby spočívá právě v tom, že je bohatý, a že jen lidé s velkým majetkem mohou dosáhnout opravdové velikosti.

Jeho kniha Crippled America: How to Make America Great Again, která byla vydána v roce 2015, nese podobné známky jeho přístupu. V sekci "O autorovi" je Trump popisován jako "definice amerického příběhu o úspěchu", který neustále nastavuje standardy výjimečnosti. V této knize není nic, co by ukazovalo na jeho intelektuální nebo kulturní přínos; místo toho je to pouze seznam jeho majetku a obrovských investic. Trump je ztělesněním amerického snu, ale ten je definován nikoli skrze hodnoty jako je etika, ale skrze neomezené bohatství a to, co si může koupit.

V zahraničí, a zejména v Evropě, však jeho obraz jako "ošklivého Američana" získal ještě konkrétnější podobu. Mnozí ho viděli jako typického zástupce americké nadřazenosti a kulturního imperialismu. Jeho chování na mezinárodních summitech, jako například na summitu NATO v Bruselu, kde se choval neomaleně a ignoroval etické normy vysoce postavených diplomatů, posílilo tento vnímaný stereotyp. Trumpova neschopnost chápat kulturní a politické rozdíly, jeho arogance a nerespektování tradičních diplomatických konvencí vedly k jeho zhoršené mezinárodní reputaci.

Pro mnohé zůstává klíčovým bodem, že Trump je nejen politickým představitelem, ale také podnikatelem, který ztělesňuje příběh, kde kapitalismus a individuální úspěch dominují nad jakýmikoli hodnotami solidarity nebo kolektivní odpovědnosti. Tento jeho obraz má nejen politické, ale i kulturní důsledky, které se šíří do vnímání celých Spojených států na mezinárodní scéně.

V oblasti popkulturního vnímání Spojených států je důležité si uvědomit, že Trump není jediným zástupcem tohoto archetypu. V mnoha ohledech je symbolem americké identity, která je ve světě často vnímána jako nevstřícná, arogantní a izolacionistická. Je však nezbytné také pochopit, že tento obraz není univerzálně sdílený ve všech vrstvách americké společnosti a že existují také jiné, mnohem komplexnější a otevřenější pohledy na americkou kulturu a politiku, které se od tohoto stereotypu distancují.

Co znamená být americkým výjimečným: Donald Trump a americká výjimečnost

V tomto kontextu stojí za to se zamyslet, do jaké míry byl Donald Trump skutečně výjimkou, nebo spíše odrazem dlouhodobých trendů, které byly v americké politice patrné už dávno před jeho příchodem do Bílého domu.

Trump se v roce 2016 stal prezidentem jako celebrity. Ne politický veterán, jako byli jeho předchůdci, ale osoba, která byla známá sama o sobě. A přesto to nebyl úplně nepochopitelný výsledek. Americká kultura se již desítky let nacházela v procesu, který by mohl být nazván „showbizovizací“ politiky. To vše má své kořeny v rozvoji masmédií, která od 80. let začala redefinovat politický diskurs. Sociální kritik Neil Postman ve své knize Amusing Ourselves to Death zmiňuje, že televize a elektronická média změnily způsob, jakým je politika komunikována, a že politická debata se začala přibližovat spíše k televizní reklamě než k serióznímu veřejnému rozhovoru. Postman varoval, že tento trend vede k tomu, že veřejní činitelé začínají mít podobu mediálních hvězd, místo aby byli skutečnými politiky. Trump byl tedy nejen celebrity, ale také produktem této změny.

Tento rozvoj byl v podstatě předvídatelný a nelze ho považovat za náhodný jev. Historik Daniel Boorstin ve své knize The Image ještě v roce 1962 hovořil o tom, jak veřejní činitelé začínají připomínat "mediální hvězdy". Jak sám Boorstin varoval, pokud by americká veřejnost nadále byla zahlcena falešnými událostmi a zjednodušenými mediálními obrazy, došlo by k dominanci těchto mediálních postav na politické scéně. Trump se do Bílého domu dostal v rámci tohoto širšího kulturního trendu, který měl už dávno svůj základ v televizi a nových formách masové komunikace.

V této souvislosti nelze opomenout ani širší kulturní fenomén americké výjimečnosti, který hluboce formuje americkou politiku i identitu. Spojené státy jsou často vnímány jako národ, který je odlišný od ostatních, a to nejen v historickém kontextu, ale i v tom, jak se Amerika sama vidí a jak ji vnímají ostatní. Tento koncept „americké výjimečnosti“ má své kořeny už v 17. století a byl dále rozvíjen v 19. a 20. století. Od počátků republiky až po prezidenty jako Abraham Lincoln či Woodrow Wilson se Amerika považovala za zemi vyvolenou k tomu, aby formovala dějiny a předávala světu model demokracie a svobody.

V tomto duchu Amerika vidí své historické poslání jako jakýsi "božský plán", ve kterém je její jedinečnost nesporná. K tomu přispívá i silná víra v to, že historie USA a její budoucnost jsou neoddělitelně spjaty s ideály svobody a rovnosti, což dává Američanům pocit historické nadřazenosti. Takový pohled je zřejmý v přístupech politiků a historiků, kteří často považují Spojené státy za model, který mají ostatní země následovat. Americká výjimečnost však není vždy jen pozitivní. V praxi se tato víra často promítá do jednostranných rozhodnutí a politiky, která se soustředí na národní zájmy bez ohledu na potřeby ostatních národů.

Donald Trump byl z tohoto pohledu zajímavým pokračovatelem amerického politického trendu. Jeho politika "America First" přesně zapadá do této dlouhodobé tradice, kde USA staví své zájmy nad ostatními, včetně aliancí a mezinárodních vztahů. Trump byl ztělesněním této izolacionistické tendence, která se projevovala nejen v jeho rozhodnutích, ale i v jeho celkovém přístupu k zahraniční politice. Jeho prezidentství tak reflektovalo nejen určité osobní vlastnosti, ale i hlubší kulturní a politické tendence, které jsou v americké společnosti již dlouho přítomny.

Důležité je si uvědomit, že Trump nebyl výjimkou v politické historii USA, ale spíše její pokračováním v novém formátu, přizpůsobeném modernímu mediálnímu prostředí. Jeho výběr za prezidenta byl výsledkem komplexního souboru historických a kulturních faktorů, které se ve Spojených státech vyvinuly během několika desetiletí. Tato změna není náhodná, ale součást širšího trendu, který je v americké politice a kultuře hluboce zakořeněný.