Ve fázi vývoje mediální logiky (2015–2022) jsme svědky nových posunů v komunikaci a její transformaci v rámci každodenního života a sociálních institucí. V této fázi je mediální logika klíčovým nástrojem pro formování znalostí, které nejen ovlivňují chování jednotlivců, ale zároveň přetvářejí i samotné základy společenských institucí. Mediální technologie se stávají osobními, okamžitými a vizuálními, což vedlo k revoluci v tom, jak komunikujeme a jak se zprostředkovávají informace. Tento přechod byl nejen technologický, ale i kulturní, a přivedl nás do fáze, kde informační technologie diktují, jak jsou zprávy konstruovány, šířeny a nakonec přijímány.

Mediální reflexivita se projevuje v tom, jak struktura a gramatika digitálních formátů ovlivňují způsob, jakým jsou zprávy konstruovány a manipulovány. Tato dynamika se promítla i do sportovního světa, kde digitální hazardní hry přetvořily diváky v „fanoušky s cílem“, kteří se stali aktivními účastníky her, nikoli pouze pasivními pozorovateli. Sázky byly dostupné kdykoli a kdekoli, což vedlo k tomu, že sportovní stadiony, týmy a sponzoři přizpůsobili svou nabídku tomuto novému trendu. Sporty, jako baseball, začaly měnit pravidla, aby se přizpůsobily tempu moderního sázení, a to i v rámci snahy o zrychlení tempa her, čímž se usnadnilo umístění sázek mezi jednotlivými fázemi zápasu.

Tato mediální logika se ovšem neomezuje pouze na sport. V politickém prostoru se například volby staly více zábavními show, které využívají mediální manipulační techniky pro přitahování voličů. Volby už nejsou pouze o volbě kandidátů, ale i o aktivní účasti voličů, kteří jsou čím dál více zapojováni do procesu změny politických a institucionálních struktur. Příkladem může být prezident Donald Trump, který během svého volebního období využíval strachu a zábavní orientované média k šíření dezinformací a mobilizaci svých podporovatelů. Tento trend je součástí širšího procesu, kdy komunikace a mediální strategie vysoce zaměřené na zábavu transformují politické kampaně do obřích mediálních produkcí.

Trumpova politika „velké lži“ a její masivní šíření prostřednictvím digitálních médií ukazuje, jak dezinformace mohou mít skutečný dopad na strukturu politické moci. Tento trend není omezen jen na USA; digitální média a jejich logika se stávají klíčovým nástrojem pro manipulaci s veřejným míněním, což může vést k manipulaci celými politickými procesy. Případ Trumpovy „velké lži“, tedy tvrzení, že volby byly ukradeny, je příkladem toho, jak mocně dokáže digitální prostředí podporovat a rozšiřovat zkreslené informace.

V této fázi mediální logiky se vysoce významně proměnily nejen způsoby, jakými probíhají politické kampaně, ale také jak jsou upravovány volební procesy, legislativa a další politické struktury. Jak ukázal Trump, digitální média mohou nejen přetvářet samotnou politiku, ale také zmobilizovat širokou veřejnost, která je ochotná přijímat a šířit dezinformace, přičemž se podílejí na změně institucí, které považují za zkorumpované nebo nefunkční.

Důležitým vývojem této fáze je i pokračující proměna, kdy se politická agenda a její mediální obraz stávají navzájem neoddělitelnými. Politika už není pouze o správě státu, ale i o neustálém vytváření a zpracovávání mediálních obrazů, které rezonují s určitými částmi veřejnosti. Důraz na zábavní aspekt politiky, který Trump úspěšně implementoval, přitahuje diváky a voliči již nevolí pouze na základě politických ideologií, ale také na základě emocionálních reakcí na mediální obraz.

Je důležité si uvědomit, že tento proces není jednostranný. Politici i veřejnost se vzájemně ovlivňují. Zatímco politické subjekty vyhledávají nové způsoby, jak se propojit s voliči prostřednictvím digitálních médií, voliči sami formují svou politickou realitu prostřednictvím interakcí v digitálním prostoru. Tento vzájemný vztah mediální logiky a politických změn tedy vyžaduje nové pochopení, pokud jde o vliv digitálních médií na společenský a politický vývoj.

Jak politika strachu ovlivňuje společnost a média?

Politika strachu byla součástí amerického politického diskurzu již dlouho, ale její aktuální výbušnost je výsledkem kombinace několika faktorů, včetně intenzivního zpravodajství a dramatizace událostí, které měly za cíl nejen informovat, ale také vzbuzovat strach a úzkost u diváků. Politici jako Donald Trump pochopili, jak účinně využívat tento mechanismus k mobilizaci svých příznivců a získání široké mediální pozornosti. Strach totiž dokáže formovat nejen politické preference, ale i celkový tón veřejné debaty, což je zvláště patrné v případě Trumpovy kampaně, kde byla tato taktika použita na maximum.

Média, zejména televize, mají tendenci zjednodušovat a dramatizovat složité situace, což vede k tomu, že strach z terorismu, ztráty bezpečí či sociálního statusu je neustále posilován. Tento strach může mít dalekosáhlé důsledky – nejen že ovlivňuje chování jednotlivců, ale i politické rozhodování a formování veřejného názoru. V tomto kontextu je třeba zmínit, že i když podle statistik americká populace čelí teroristickým hrozbám jen minimálně, neustálé zpravodajství o těchto hrozbách zvyšuje vnímání nebezpečí, které je často přehnané.

Jedním z hlavních nástrojů, jakým politici využívají tento strach, je zneužívání citlivých témat jako imigrace nebo náboženský fundamentalismus. Trumpova kampaň, která zpočátku zaujala radikální postoj vůči muslimům a Mexičanům, ukázala, jak lze strach z "neznámého" a "cizího" využít k mobilizaci voličů, kteří se cítí ohroženi ztrátou vlastní identity nebo životního stylu. Jedním z nejznámějších příkladů byla Trumpova nepravdivá tvrzení o "slavících" muslimských komunitách během útoků 11. září, která byla široce medializována a která silně rezonovala s jeho podporovateli. Tento typ senzacechtivého zpravodajství, který se zaměřuje na dramatické momenty, často vytváří obraz společnosti, která je obklopena neustálým nebezpečím.

Podle výzkumů se voliči Trumpa vyznačují výrazně vyšší mírou obav z terorismu a kriminality než průměrní Američané. Mnozí z nich také pociťují větší strach z vlivu cizích kultur na americký životní styl. Strach z ekonomické nejistoty je rovněž přítomen, ale nejedná se o hlavní faktor, který by odlišoval jeho příznivce od zbytku populace. Zajímavé je, že tento strach má nejen individuální, ale i kolektivní charakter, což znamená, že ve společnosti panuje široká, kolektivně sdílená obava, která má hluboké kořeny v médiích a jejich zobrazování světa jako místa, kde jsou nebezpečí neustále na dosah.

Média, a to nejen televize, ale i internet a sociální sítě, sehrávají klíčovou roli v šíření těchto emocí. Internetové blogy, alternativní zpravodajství a sociální média, které čerpají z apokalyptických a paranoidních narativů, ještě více prohlubují tento strach. Některé z těchto médií dokonce podporují konspirační teorie, které zpochybňují oficiální verze významných událostí, jako jsou teroristické útoky z 11. září nebo masakry jako v Sandy Hook. Takováto mediální dynamika zajišťuje, že strach a nedůvěra vůči vládním institucím i zpravodajským organizacím nadále roste.

Vysoký podíl amerických občanů věří, že některé katastrofy byly „insider joby“, tedy že byly zorganizovány samotnou vládou. Tyto konspirační teorie mají vliv na veřejné mínění, vytvářejí rozdělení a zpochybňují legitimitu oficiálních institucí. Příklady jako pohádky o tom, že oběti tragédií jsou herci, ukazují, jak manipulace s fakty a emocionálními reakcemi diváků může vytvářet nové reality, které nejsou ničím jiným než konstrukty strachu a nejistoty.

Mediální pokrytí nebezpečí a hrozeb tak vytváří cyklus, který jen zhoršuje kolektivní vnímání společnosti a její zranitelnosti. Tato dynamika nejen že ovlivňuje chování voličů, ale také formuje politiky, kteří používají strach jako nástroj pro získání moci. Mnozí z nich chápou, že reakce na aktuální událost – například střelbu, teroristický útok nebo protesty – může být stejně důležitá jako samotná událost. To je důvod, proč politické figury jako Donald Trump často zdůrazňují hrozby a nebezpečí, která ve skutečnosti nemusí být tak akutní, ale pro politické účely je třeba je dramatizovat a neustále vyostřovat.

Je kladeno důraz na to, že toto je hluboce zakořeněný proces, který ovlivňuje jak naše vnímání světa, tak i náš vztah k těm, kdo mají v naší společnosti moc. Významný je také způsob, jakým jsou vytvářeny a udržovány kulturní normy, které formují naše každodenní interakce. Mění se nejen naše chápání politiky, ale i celkový obraz světa, ve kterém žijeme, a to vše pod vlivem mediálních konstruktů, které neustále posilují pocity strachu, nedůvěry a nejistoty.

Jak mohou digitální dvojčata revolučně změnit 6G mobilní sítě a jejich aplikace
Jak porozumět složitému světu Tetterbyových a jeho rodinnému podnikání
Jak využít esenciální oleje pro zklidnění těla i mysli
Jak navrhovat a hodnotit výkonnost offshore větrných turbín?