Jak etika marxismu ovlivňuje společenské a politické boje v současnosti?

Etika marxismu, v její aplikaci na současné sociální a politické konflikty, poskytuje nástroje pro pochopení nejednoznačných morálních a praktických dilemat, která vznikají v boji mezi prací a kapitálem. Tento konflikt, jež se projevuje v podobě rozdělených společenských tříd, se nelze redukovat na individuální etické volby. Místo toho se ukazuje, že morální rozhodnutí jsou často kolektivními akcemi, které jsou podmíněny třídními a ekonomickými silami, jež určují podmínky pro argumentaci a akce v politických a sociálních hnutích.

Příkladem tohoto konfliktu mohou být učitelé ve West Virginii, kteří se ocitli v přímém střetu s neoliberálními politikami. Jejich vyjednávání s politiky a zákonodárci nemohla zpomalit rozmach neoliberalismu, který je charakterizován privatizací veřejných služeb a zvyšováním odpovědnosti jednotlivců za jejich vlastní sociální pohodu. Učitelé zde nejednali jako jednotlivci s vlastními osobními morálními dilematy, ale jako součást širší třídy, která čelila ekonomickým a politickým silám, které nemohly být zvráceny pouze osobními jednáními.

Když se podíváme na jejich hnutí, které se vyvinulo do nelegální celostátní stávky, je jasné, že nešlo pouze o otázku osobních pocitů učitelů, ale o součást širšího kolektivního vyjádření nesouhlasu se současným uspořádáním společnosti. Tento protest vyústil ve zvýšení platů pro všechny veřejné zaměstnance a závazek ke zlepšení zdravotnického fondu státu. Tímto způsobem učitelé jednali jako „třída sama o sobě“, jak by to popsal Marx, a nejen jako jednotlivci, kteří se snažili dosáhnout spravedlnosti pro sebe.

V tomto kontextu je důležité pochopit, že etické otázky v sociálních hnutích a politických konfliktech nejsou pouze osobními dilematy, ale součástí širšího sociálního konfliktu, kde je nutné brát v úvahu síly kapitálu a moci. Ačkoli různí jednotlivci mohou mít různé názory na to, co je spravedlivé, v konečném důsledku síla, tedy kolektivní akce, rozhoduje o tom, jaké morální a politické hodnoty budou mít převažující vliv.

Tento kolektivní přístup není v žádném případě zaměřen na násilí nebo konfrontaci. Naopak, jak ukazuje příklad protifašistického pochodu v Bostonu, síla v tomto kontextu znamená jednotu a schopnost vytvářet masovou sociální sílu, která dokáže přimět i represivní složky k ustoupení. V tomto případě nebyl jednotlivec, který by se postavil proti policistům, rozhodující. Místo toho to byla kolektivní akce, která ukázala skutečnou sílu lidového odporu.

Etika marxismu také ukazuje, že odpor proti současnému uspořádání není pouze o etických otázkách jednotlivců, ale o změně celkového systému hodnot. Tento proces vyžaduje spolupráci, otevřenost a solidaritu mezi různými sociálními a profesními skupinami. V příkladu učitelů ve West Virginii se ukázalo, jak je možné vytvořit alternativní morální vizi tím, že se místo zaměření na individuální problémy přistoupí ke kolektivnímu řešení, které zahrnuje širší sociální a genderové otázky.

Učitelé, kteří čelili těžkým ekonomickým podmínkám, jako je snížené financování škol a veřejných služeb, reagovali na tuto situaci nejen jako jednotlivci, ale jako třída. Připravili jídlo pro děti, které by jinak neměly přístup k školním jídlům, a spolupracovali s místními organizacemi, aby zajistili podporu pro svou komunitu. Tento akt nejenže posílil jejich vztahy s komunitou, ale zároveň poskytl masový argument, který ukázal důsledky neoliberální politiky na každodenní život lidí.

Je tedy zřejmé, že etika marxismu v kontextu moderního boje o sociální spravedlnost a rovnost neznamená pouze odmítnutí současného ekonomického systému, ale zahrnuje i konkrétní místní praktiky, které se opírají o kolektivní solidaritu a schopnost mobilizovat společenské síly. Tato kolektivní akce je klíčová pro zpochybnění a přetvoření současného řádu, který je ve své podstatě řízen hodnotami kapitálu a individuálního zisku.

Jak studenti vedou boj proti korporátním zájmům a kontrolním technologiím ve veřejném vzdělávání a komunitě?

Podobná studentská angažovanost se projevila i v rámci městské univerzitní sítě CUNY, kde byla kritizována snaha korporace Amazon vybudovat svůj nový sídlo v Queensu. Studenti poukázali na nekalé praktiky Amazonu, jako je vykořisťování pracovníků, gentrifikace a vytlačování místních obyvatel a spolupráce s imigračními a policejními orgány. Namísto přímé podpory korporátního narativu o tvorbě pracovních míst studenti propojují otázky korporátní expanze s rostoucími školnými, nízkými platy vyučujících a zanedbanou univerzitní infrastrukturou. Výsledkem bylo, že tato koalice studentů, odborů a komunitních organizací dokázala zvrátit plány Amazonu na přesun do této části New Yorku.

Solidarita studentů s širšími společenskými hnutími je dalším výrazným aspektem současného aktivismu. Například podpora stávkujících učitelů v Denveru ukazuje, jak studenti nejen pasivně sledují, ale aktivně se zapojují do bojů za lepší podmínky ve vzdělávání, často překračujíce hranice mezi kampusy a komunitami. Tento typ solidarity je zásadní i mezi studenty a akademickými pracovníky, kteří čelí represím za své politické názory, jak ukazuje případ Stevena Salaitiho, který byl vyhozen z akademie kvůli svým postojům a kterému jeho studenti stáli na straně.

Význam těchto studentských hnutí spočívá v jejich schopnosti komplexně analyzovat souvislosti mezi vzdělávacími institucemi, komunitou a širšími politickými a ekonomickými strukturami. Ukazují, že boj za spravedlnost v akademické sféře nelze oddělit od širšího boje za sociální a ekonomická práva. Upozorňují také na to, jak se diskurzy o svobodě projevu často zneužívají k upevnění dominantních mocenských pozic, zatímco skutečné hlasy marginalizovaných skupin jsou umlčovány.

Na druhé straně je nutné vnímat také složitost této práce – politická angažovanost studentů často naráží na obavy z narušení „stability“ a označuje se za neproduktivní či příliš radikální. Přitom právě tyto hnutí mohou být nejvíce produktivní a nosné pro zásadní společenské změny. Je třeba proto znovu přehodnotit, jaké formy politického jednání jsou legitimizovány a jaké potlačovány, a uvědomit si, že studenti často nesou břemeno důsledků politik, proti kterým vystupují.

Je také důležité porozumět tomu, že otázky investic do „bezpečnosti“ a technologické kontroly nelze oddělit od širších témat spravedlnosti a rovnosti. Zatímco některé instituce vidí bezpečnost především jako nástroj kontroly a dohledu, studentské hnutí zdůrazňuje potřebu přesměrovat prostředky do skutečné podpory komunity, která zahrnuje sociální služby, dostupné vzdělání a ochranu práv těch nejzranitelnějších.

Jak komunikace s místními komunitami může ovlivnit udržitelnost a etiku v zemědělských projektech na univerzitách?

Komunikace s populací, se kterou se studenti běžně nesetkávají, představuje zásadní aspekt projektů zaměřených na udržitelnost v rámci univerzitního prostředí. Skupina studentů se zaměřila na to, jak co nejlépe komunikovat s různými studentskými organizacemi a neformálními sítěmi, aby zjistili, jaké rostliny by bylo možné pěstovat a darovat studentům, kteří se chtějí zapojit do těchto iniciativ. Výsledná zpráva a prezentace studentů ukázaly, jak pestrá je mezinárodní studentská populace, pokud jde o původ, ekonomickou třídu a potřebu pomoci, která přesahuje samotné potřeby farmy.

Většina studentů byla již obeznámena s principy udržitelnosti díky předchozím kurzům a univerzitním programům. Projekty, které vytvořili, byly založeny na neziskových iniciativách, které měly posílit roli farmy jako významného producenta pro univerzitní systém. Mnohé skupiny se rozhodly spolupracovat s univerzitou, protože farma mohla nabídnout čerstvější produkty pro její jídelny, což by mohlo snížit náklady a zlepšit kvalitu potravin. Klíčovým argumentem bylo, že produkce čerstvých surovin na univerzitní farmě by mohla pomoci udržet ceny konkurenceschopné, přičemž by byla podporována lokální produkce a udržitelný přístup k pěstování.

Studenti byli také požádáni, aby vytvořili etický kodex chování, který by definoval zásady pro provoz farmy jako dodavatele čerstvých produktů pro univerzitu. Tento kodex čerpal inspiraci z praktických zkušeností jako jsou CSR iniciativy (Corporate Social Responsibility) a etických standardů, které stanovily společnosti jako Alphabet nebo UNESCO. Cílem bylo nejen vytvořit standardy pro farmaření a obchodní vztahy v rámci univerzity, ale i vzdělávat studenty v oblasti etických praxí, které budou nejen odpovědné vůči zaměstnancům, ale i vůči širší komunitě a životnímu prostředí.

Významným momentem ve výuce bylo období po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, kdy se studenti museli vypořádat s možnými dopady politiky nového prezidenta na obchodní podmínky v zemědělství, včetně tarifů a obchodních dohod. Tato výzva je postavila před nutnost přehodnotit vlastní přístupy k podnikání a udržitelnosti, přičemž museli zvažovat nejen ekonomické, ale i politické a sociální důsledky jejich rozhodnutí.

Přístup, který zdůrazňuje spolupráci s místními komunitami, zvyšuje šance na vybudování trvalejších a etických vztahů mezi univerzitními projekty a jejich okolím. Studenti se učili, jak minimalizovat negativní dopady ekonomických tlaků, jako je koncentrace moci v rukou velkých korporací, a místo toho vytvářeli modely, které podporují spravedlivější a odpovědnější zemědělství. Projekt zároveň ukázal, jak důležité je zkoumat vzorce ekonomické dominance, které mohou neúmyslně podporovat nespravedlivé pracovní podmínky, zejména v kontextu zemědělské produkce.