Jak sociální sítě a algoritmy podporují dezinformace: Případ Facebooku, Google a voleb v USA

Facebook se nevidí jako mediální organizace. Považuje se spíše za distribuční síť – takzvaný „hloupý kanál“, který v zásadě nediskriminuje obsah, který jím prochází. To je způsob, jakým do tohoto prostoru proniká Rusko. Tato silně zaujatá, téměř úplně neregulovaná platforma, která umožňuje inzerentům platit za širší dosah, je ideálním nástrojem pro manipulaci. Internetová výzkumná agentura, přední „farma trollů“ z Ruska, údajně experimentovala s příspěvky a událostmi, které měly vyvolat rozruch mezi konzervativci ohledně témat, jako je migrace, terorismus a práva LGBTQ+. Vytvářeli dokonce události a politické demonstrace, které fungovaly jako forma komunikace, i když se nakonec samotné akce často minuly účinkem. Jakmile bylo veřejně odhaleno zapojení těchto ruských trollů, očekávalo se, že vedoucí pracovníci Facebooku budou muset svědčit před Kongresem a možná podstoupit regulace od Federální volební komise (FEC).

Spor mezi internetovými společnostmi a zklamanými webovými stránkami, jako je Snopes, vyplývá z toho, že těžko mohou mít plnou kontrolu nad tím, jaký obsah je na jejich stránkách zobrazen, když jejich reklamní systémy mají omezený dohled nad tím, co se zobrazuje uživatelům. Systém, který ve skutečnosti profitoval z šíření dezinformací, byl rozšířený a těžko kontrolovatelný, což vedlo k výrazné propagaci nepravdivých a manipulativních informací na široké veřejnosti.

Zásadní roli v tomto procesu sehrály manipulace s obsahem, které nejenže vykazovaly zájem o americké volby, ale i o širší kulturní proměny. Ruské propagandistické stránky dokázaly skvěle využít politické a kulturní napětí ve společnosti a vnášely do veřejné debaty silně polarizující témata. Příspěvky, které byly často nepřesné nebo stylizované tak, aby vypadaly jako autentické, se šířily po americkém internetu a pomocí placených propagací na Facebooku si našly cestu k cílovým skupinám.

Mezi těmito technikami vyvstává problém, který není pouze technický, ale i sociální. Takový způsob manipulace odhaluje, jak hluboce je naše veřejná komunikace dnes zprostředkována technologiemi. Velké sociální platformy, zaměřené především na maximalizaci počtu uživatelů a zisku, nejsou jen prostředím pro vzájemnou interakci lidí, ale stále více i nástroji pro politickou manipulaci. Výsledkem je, že naše sociální životy jsou stále více ovlivňovány algoritmy, které se zaměřují na emoce a chování uživatelů, což může mít dalekosáhlé důsledky pro demokracii a společenský dialog.

V případě voleb v USA v roce 2016 se ukázalo, že pravicová média, jako Breitbart, využívala této platformy k propagaci narativů, které vynášely na povrch otázky, jež mobilizovaly veřejnost kolem strachu z imigrace a terorismu. Imigrace se stala klíčovým tématem, kolem něhož se soustředil Trumpův volební projev, ale i strategie pravicových médií, která se zaměřovala na šíření dezinformací týkajících se bezpečnosti, kriminality a islámu. Taková média využívala legitimní informace a jevy, jako byly uniklé e-maily Johna Podesty, ale v kontextu dezinformací vytvářely atmosféru strachu a nedůvěry vůči vládním institucím.

Kritika Facebooku a Google kvůli jejich roli ve volební manipulaci vedla k určitém změnám v jejich politikách, přičemž obě společnosti musely přehodnotit způsoby, jakými umožňují šíření reklam a propagandy. Facebook například zavedl opatření, která zamezila určitému typu manipulativních kampaní, a Donald Trump byl na platformě zablokován. Tato rozhodnutí ukázala, jak silný může být tlak veřejnosti a politických institucí na technologické giganty, které se snaží vyvážit ekonomické zájmy a politické riziko.

Pokud jde o širší otázky, je důležité pochopit, že současný informační ekosystém je stále více zaměřen na zisk než na poskytování pravdivých informací. Zatímco technologie nám poskytují nové možnosti pro komunikaci, zároveň umožňují šíření manipulativních a lživých zpráv. Tato skutečnost má zásadní důsledky pro veřejnou diskusi a pro fungování demokratických procesů. Algoritmy, které určují, co se nám zobrazí na sociálních sítích, nejsou neutrálními nástroji, ale silně ovlivňují naše názory a rozhodování. K tomu je třeba přistupovat s vědomím, že internet je stále více místem, kde se hraje o kontrolu nad veřejnou diskuzí a ovládání emocí uživatelů.

Jak mediální manipulace a politika strachu ovlivnily americkou politiku a společnost?

V roce 2015, když Donald Trump oznámil svou kandidaturu na prezidenta, jeho odpověď na příslib spojený s podporou od novináře byla jednoznačná: „Vaše pověst je úžasná. Nezklamu vás." Tato jednoduchá věta, pronesená bez jakékoli formální přípravy, se stala symbolem Trumpovy kampaně, která se nesla na vlně populismu, strachu a otevřené konfrontace. Ačkoliv zpočátku byla tato strategie vnímána jako novinka, o několik let později se ukázalo, že její dopady sahají daleko za hranice jediné volební kampaně.

Trumpova schopnost využívat sociální média, především Twitter, se stala klíčovým nástrojem pro vytváření a udržování narativů, které nejenže mobilizovaly jeho podporovatele, ale rovněž polarizovaly celou americkou společnost. Mnozí jeho stoupenci začali politikou zneužívat masové střelby a pandemii, kterou označili za podvod. V roce 2020 například tvrdili, že neprohrál volby, že byly zfalšovány, a že COVID-19 je pouze hoax, i když na vlastní oči viděli smrt více než 550 000 Američanů. Přesto se stále našli tací, kteří odmítali nosit roušky, nenechali se očkovat a tvrdili, že virus neexistuje.

Zdravotní sestra z Jižní Dakoty, která se starala o pacienty umírající na COVID-19, byla šokována tím, jak její pacienti odmítali věřit, že jsou vážně nemocní. „Říkají, že musí být nějaký jiný důvod, proč jsou nemocní. Říkají, že je to podvod,“ popsala svou frustraci. Tato scéna se stala téměř běžnou realitou v nemocnicích po celých Spojených státech, kde byli zdravotníci svědky masového odmítání reality ze strany lidí, kteří podlehli dezinformacím.

Sociální média a televize se stále více zaměřují na dramatické, vizuálně přitažlivé záběry, které jsou často záměrně vybrány tak, aby přitahovaly pozornost. Zpravodajství přestává být zdrojem faktů a začíná se soustředit na prodeje a zisk, čímž se dostává do rozporu s původními cíli, které měla žurnalistika jako informovat veřejnost. Není překvapením, že mnoho zpravodajských stanic v USA, včetně těch tradičních, se zaměřilo na zvyšování sledovanosti, což vedlo k tomu, že některé příběhy byly více o „zábavě“ než o podstatných informacích. Vždyť koneckonců, jak uvádí odborníci, každý divák je potenciálním zákazníkem.

Nové formy komunikace, včetně propagandy na internetu, se rychle přizpůsobují algoritmům a datovým analýzám, které přesně ví, co přitahuje uživatele. Výsledkem je, že zprávy jsou stále více emotivní a senzacechtivé, než aby poskytovaly objektivní a vyvážené pohledy na svět. Tento posun ve vnímání zpráv jako zábavy místo nástroje pro informování občanů měl dalekosáhlý dopad na politiku.

Tato zábavní logika přispívá k rostoucímu vlivu strachu, který v současnosti formuje nejen americkou politiku, ale pomalu i evropskou. Politika strachu, založená na hrozbách migrace, terorismu, ztráty kulturní identity a změny demografické struktury, se stala normou. Mnozí lidé, zejména příznivci Donalda Trumpa, se cítí ohroženi a hledají viníky – přičemž často vnímají menšiny jako potenciální hrozbu. Mnozí z nich věří v konspirační teorie, které tvrdí, že bílé obyvatelstvo bude nahrazeno menšinami, nebo že vláda je ovládána pedofily.

Strach je v politice účinným nástrojem, protože se dokáže zakotvit v nejprimitivnějších emocích voličů. V roce 2016, během Trumpovy prezidentské kampaně, se objevila kampaň, která stavěla na základním lidském strachu – strachu z „cizinců“ a „nepřátelských“ národů. Tato strategie byla úspěšná, protože se zaměřila na pocity opuštěnosti a ohrožení, které mnoho voličů cítilo. To je hlavní způsob, jakým se politiky, jako Donald Trump, podařilo mobilizovat širokou a zároveň hluboce rozdělenou americkou společnost.

Kampaň Donalda Trumpa, jejíž součástí byla i snaha o udržení politické dominance prostřednictvím šíření strachu, měla za následek nejen volební vítězství, ale i destabilizaci politických norem a hodnot. Během jeho vlády, která byla poznamenána nejen skandály a lží, se stále více ukazovalo, že populismus a politika strachu jsou silnými nástroji k ovládnutí politického prostoru. To, co se zdálo být chvílemi jako zábavný a radikální styl politiky, přineslo mnohé negativní důsledky pro celou společnost.

Jak prezident Trump ovlivnil politickou komunikaci a veřejnou diskusi v USA?

Vliv Donalda Trumpa na veřejnou diskusi a politickou komunikaci ve Spojených státech je nepopiratelný. Od jeho nástupu do politiky až po jeho odchod z Bílého domu se politická řeč a veřejné vnímání mnohých událostí výrazně proměnily. Trumpův styl komunikace, jeho časté použití provokativních výroků, ať už na veřejnosti, nebo prostřednictvím sociálních médií, přispěly k významnému zpolarizování americké společnosti. Tento trend se projevuje nejen ve způsobu, jakým politici komunikují mezi sebou, ale i ve způsobu, jakým je politická realita vnímána širší veřejností.

Trump se od začátku své politické kariéry profiloval jako outsider, který je připravený změnit zavedené pořádky. Jeho komunikace často zahrnovala využívání silných, někdy kontroverzních prohlášení, která měla za cíl přitáhnout pozornost a mobilizovat jeho podporovatele. Zároveň však vyvolávala negativní reakce u oponentů a části veřejnosti, která v něm viděla hrozbu pro tradiční politické hodnoty. Mnohé jeho výroky byly označovány za populistické, a to zejména v kontextu jeho negativního postoje k médiím, obviněním z manipulace s veřejným míněním a zpochybňování výsledků voleb. Jeho schopnost využívat moderní technologie, jako jsou Twitter nebo jiné sociální sítě, mu umožnila přímý kontakt s jeho voličskou základnou, což je změnilo v něco, co bylo schopné přetvořit způsob politické diskuse.

Rovněž je třeba si povšimnout, jakým způsobem Trump využíval svou pozici k obraně a ospravedlnění kontroverzních rozhodnutí. Například jeho rozhodnutí o amnestii pro Michaela Flynna, jeho bývalého poradce pro národní bezpečnost, je příkladem, jak se Trumpovo vedení neštítilo vystupovat proti zjištěním vlastních institucí. Tato a podobná rozhodnutí vedla k další polarizaci veřejnosti, kdy část společnosti obhajovala prezidentovu moc rozhodovat o těchto otázkách, zatímco jiní viděli v těchto krocích projev autoritářského trendu.

Jedním z nejzásadnějších momentů v Trumpově kariéře byl útok na Kapitol 6. ledna 2021, který přivedl otázku jeho zodpovědnosti za podněcování k násilí na první místo veřejné diskuse. Trumpův projev před útokem a jeho následné nejednoznačné reakce na tuto událost vyvolaly hluboké otázky ohledně role, jakou může hrát politická rétorika v mobilizaci násilí. Ačkoli někteří republikánští političtí lídři obvinili Trumpa, že podněcoval útoky, pro jeho příznivce se stal obhájcem svobody projevu a bojovníkem proti údajně zmanipulovaným volbám. Tento incident ukázal, jak snadno může být politika zasažena emocemi, dezinformacemi a nepravdivými tvrzeními, a jak snadno může politika přecházet z arény racionální diskuse do prostoru extrémní polarizace.

Kromě toho je také důležité si uvědomit, jak se změnil vztah mezi politikou a veřejností v éře sociálních médií. Tradiční formy komunikace, jakými byly televizní debaty nebo oficiální prohlášení, se stále více dostávají pod tlak přímých a neformálních komunikačních kanálů, jakými jsou sociální sítě. Tento posun nejen mění způsob, jakým politické osobnosti komunikují s voliči, ale také jak rychle a snadno může být politický narativ zmanipulován, a to i prostřednictvím jednoduše šířených dezinformací.