Jaké historické a kulturní vrstvy obsahují indické eposy Ramájána a Mahábhárata?

Příběh Rámy byl vyprávěn nejen v Indii, ale také v Tibetu, Barmě, Laosu, Kambodži a Indonésii. Vedle písemných a ústních verzí se příběhy Ramájány a Mahábháraty staly předmětem umění a performancí – soch, maleb, příběhů, divadelních her, románů, tanečních dramat, televizních seriálů a filmů (pro Ramájánu viz Richman, 1992; Dhar. [Ed.], 2021). Eposy mohou být čteny z mnoha různých historických perspektiv. Zatímco většina vědců se soustředila na debatu o historickosti jejich událostí, někteří se snažili pochopit jejich kulturní vrstvy v kontextu měnících se historických procesů. Jako další přístup je možné tyto texty číst jako reakci na konkrétní historické okolnosti. James L. Fitzgerald (in Mittal and Thursby, 2005: 54) tvrdí, že Mahábhárata byla brahmánskou odpovědí na určité historické události, jako byl rostoucí vliv náboženských tradic jako buddhismus a džinismus, a vzestup dynastií jako Nandovci a Maurjovci, které je podporovaly, což bylo částí brahmánské společnosti vnímáno jako ohrožení tradičního brahmánského pořádku. Mahábhárata byla jejich odpovědí na tuto vnímanou krizi.

Bez ohledu na historickou přesnost, Mahábhárata a Ramájána inspirovaly po staletí silné narativy a hrály klíčovou roli při šíření široké škály společenských, politických a kulturních hodnot.

Puranas

Slovo 'Purana' znamená 'starý'. Podle tradice byly Puranas sepsány Vjásou, ale je zřejmé, že v podobě, jak nám byly zachovány, nejsou dílem jediné osoby ani jednoho historického období. Existuje 18 Mahápurán (velkých Puran), a mnohem více Upapurán (druhotných Puran). Standardní seznam 18 Mahápurán zahrnuje Vishnu, Narada, Bhagavata, Garuda, Padma, Varaha, Matsya, Kurma, Linga, Shiva, Skanda, Agni, Brahmanda, Brahmavaivarta, Markandeya, Bhavishya, Vamana a Brahma. Původ Puranických textů sahá až do dávných dob, ale jejich vznik pokračoval až do 4.–5. století n.l. a v některých případech dokonce i později.

Puranas jsou texty, které se mají zabývat pěti základními tématy (pancha-lakshanas), jimiž jsou: stvoření světa (sarga), znovu-stvoření (pratisarga), doby různých Manuů (manvantaras), genealogie bohů a rishis (vamsha), a popis královských dynastií (vamshanucharita), včetně Suryavamsi a Chandravamsi králů, jejichž původ je spojen se sluncem a měsícem. Není však pravda, že by všechny Purány pokrývaly všechna tato témata, a většina z nich se věnuje mnohem širšímu spektru otázek.

V kontextu cyklického vnímání času, který Puranas prezentují, nacházíme čtyři věky nebo yugas—krita, treta, dvapara a kali, přičemž každý z nich trvá tisíce let. Tyto čtyři yugas tvoří jeden mahayuga a 1000 mahayugů tvoří kalpu. Každá kalpa je rozdělena na 14 manvantarů, z nichž každý je řízen jedním Manuem. Tento cyklus času je propojen s cyklickým úpadkem a oživením dharmy. V rámci tohoto cyklického rámce yugas však existují i lineární narativy politické historie.

Genealogie králů z Kali yuga, tedy doby po Kurukšétrské bitvě, jsou již založeny na historických událostech. Puranas také zmiňují různé královské dynastie jako Haryanky, Šašunagy, Nandy, Maurjovci, Šungové, Kanvové a Andhrové (Satavahanové). Tyto dynastie a některé krále s příponou „naga“ jsou přítomny v několika Puranách, například Vishnu, Brahmanda, Brahma a další, a poskytují důležité informace pro studium starověké politické historie.

Dharmashastra

Dharma je těsně propojena s konceptem samsáry – cyklem zrození, smrti a znovuzrození. Plody dharmy vedou k duchovnímu zásluhám (punya), jehož účinky se projevují nejen v tomto životě, ale i v těch následujících. Povinnosti dharmy jsou považovány za závazné pro každého, což znamená, že dharma je spojena s povinností. Specifické texty týkající se dharmy jsou souhrnně nazývány Dharmashastra. Tyto texty jsou dělena na tři hlavní skupiny: Dharmasutry, Smṛti a komentáře (tikas, bhāṣyas), které byly sepsány mezi 9. a 19. stoletím.

Dharmasutry, které jsou starší než Smṛti, jsou součástí širšího corpus Dharmashastra. Jejich vznik je datován přibližně do 6. století př. n. l. a zmiňují se v nich základní rituály a obřady, které by měl každý jednotlivec vykonávat, včetně každodenních domácích obětí.

Právě v těchto textech lze nalézt základy pro porozumění správnému uspořádání společnosti, normám chování, společenským vztahům a náboženským praktikám, které se prolínají s každodenním životem jednotlivců i celých komunit.

Jak obchodní trasy mezi Indií, Čínou a jihovýchodní Asií formovaly ekonomiku a kulturu regionu?

Obchod mezi Čínou, Indií a jihovýchodní Asií byl po mnoho staletí klíčovým faktorem, který nejen že ovlivnil ekonomické vztahy, ale také kulturní výměnu mezi těmito oblastmi. V době, kdy došlo k politickým změnám v Číně a k rozpadu některých impérií, obchodní cesty mezi těmito oblastmi nezmizely, ale spíše se transformovaly a přizpůsobily novým podmínkám. Po rozpadu dynastie Han v roce 220 př. n. l. se Čína dostala do období rozdělení, což přineslo určité změny v obchodních cestách a sítích. Avšak ani v tomto období se obchod mezi Čínou a Indií neodmlčel, ačkoli bylo zřejmé, že docházelo k přesunům a změnám v trasách. Čína i nadále vyvážela do Indie hedvábí, zatímco Indie exportovala do Číny perly, korál, sklo a vonné látky.

Důležitým důkazem těchto kontaktů je archeologický materiál, který ukazuje na obchodní cesty mezi Indií a jihovýchodní Asií. Například na lokalitách jako Ban Don Ta Phet v Thajsku, kde byly nalezeny korálkové náhrdelníky a jiný materiál indického původu, nebo na místě Khao Sam Keo na východním pobřeží Krámu, byly nalezeny artefakty, které ukazují na kontakty mezi touto oblastí a Indiem mezi 4. a 2. stoletím př. n. l. Některé z těchto artefaktů ukazují na přítomnost indických řemeslníků v jihovýchodní Asii, kteří přizpůsobili své techniky místní poptávce.

V průběhu 1. století n. l. došlo k nárůstu počtu a rozmanitosti indických předmětů, které byly vyváženy do jihovýchodní Asie. Tento růst je spojen s rozvojem království v pevninské jihovýchodní Asii, vznikem hierarchizovaných společností a expanzí řemeslné výroby. Mnoho artefaktů, jako jsou skleněné korálky, pečetidla s brahmi nápisy nebo keramika, byla nalezena v rozvíjejících se městských centrech podél řek jako Chao Phraya, Iravádí a Mekong.

Jihovýchodní Asie byla nejen významným obchodním partnerem Indie, ale také poskytovala řadu cenných surovin. Mezi hlavní exportní položky patřilo zlato, koření jako skořice a hřebíček, aromatické látky, santalové dřevo a kafr. Tyto produkty byly následně přeposílány na západní trhy přes Indii. Některé produkty, jako například cín, byly možná vyváženy na Indický subkontinent z Malajského poloostrova. Vývozní položky z Indie do jihovýchodní Asie zahrnovaly bavlněné tkaniny, cukr, korálky a některé druhy keramiky.

V 3. a 4. století došlo k některým změnám v mezinárodním obchodě. Mezi hlavní faktory této změny patřilo rozdělení dlouhodobých obchodních sítí na regionální a lokální okruhy. Také došlo k posunu obchodních zájmů Říma na jih a k expanze obchodu Indie se západní Asií. Srí Lanka hrála stále důležitější roli v obchodních sítích v Indickém oceánu.

Jaký byl vliv starověkých indických civilizací na regionální a globální dějiny?

Indie, s jejími tisíciletými dějinami a pestrými kulturami, zanechala hluboký otisk nejen v rámci vlastního subkontinentu, ale i daleko za jeho hranicemi. V tomto kontextu je třeba se zaměřit na několik klíčových aspektů, které pomáhají pochopit její komplexní roli ve formování regionálních i globálních dějin. Zvláštní pozornost si zaslouží archeologické nálezy, kulturní výměna a politické struktury, které se vyvinuly v průběhu staletí.

Archeologie Indie, jak ji popisují odborníci jako Agrawal (1982) a Allchin & Allchin (1997), nabízí unikátní pohled na prehistorii a rané období indické civilizace. Významným příkladem je Harappská civilizace, která vykazovala vysoce vyspělou městskou strukturu a obchodní kontakty, které sahaly až do Mezopotámie. Nálezy z Mohendžodara, jak uvádí Ardeleanu-Jansen (2002), ukazují na sofistikovanost tehdejší kultury, která se projevovala nejen v urbanismu, ale také v umění a náboženských praktikách.

Důležitým prvkem, který ovlivnil indickou kulturu, byla náboženská pluralita, která se projevila v široké škále božstev a filozofických tradic. Vliv Véd, Upanišad, a později buddhismu a džinismu na kulturu a politiku subkontinentu nelze podceňovat. Během vlády Mauryovců a Guptů, jak uvádí Asher (2015), se rozvinul specifický indický model moci, který kladl důraz na náboženskou toleranci a kulturní výměnu.

Navíc je důležité si uvědomit, jak geografická poloha Indie přispívala k její roli jako mostu mezi východní a západní Asii. Jak ukazuje Beaujard (2020), Indický oceán byl v průběhu staletí důležitou obchodní cestou, která spojovala různé kultury a civilizace. Návštěvy cestovatelů a obchodníků z Římské říše, Arábie, Číny a jihovýchodní Asie umožnily šíření indického vlivu a kulturního dědictví do těchto regionů.

Důležitým aspektem je i studium městských a venkovských struktur v Indii, jak naznačuje Basa (2012), kde v raných obdobích existovala jistá symbióza mezi městskými centry a venkovskými oblastmi. Rozvoj obchodních cest a technologií vedl k vytvoření vysoce organizovaných městských struktur, jako byly Pataliputra, Mathura nebo Ujjain, které byly nejen politickými a náboženskými centry, ale i důležitými body pro obchod a kulturní výměnu.

K pochopení kulturního a politického vývoje v Indii je také nezbytné vnímat její dynamiku v interakci s okolními regiony. Vliv indických filozofií, náboženství a umění na jihovýchodní Asii, zvláště v oblasti Cham, Khmer a Srí Lanky, je dobře dokumentován (Bandaranayake, 2000). Tento kulturní přenos ukazuje, jak indická civilizace formovala a ovlivnila regionální historie.