Sekundární syfilis je závažná nemoc, která může být často přehlížena, zejména kvůli širokému spektru klinických projevů, které mohou připomínat jiné dermatologické stavy. Jedním z možných projevů jsou šupinaté plaky s okrajem šupin, které mohou postihnout dlaně a chodidla, přičemž ulcerace v ústní dutině není neobvyklá. U některých pacientů mohou být přítomny i systémové příznaky, včetně generalizované lymfadenopatie. V takových případech je zásadní provést sérologické testy, které pomohou vyloučit syfilis a stanovit správnou diagnózu.

Podobně složité a rozsáhlé je diagnostikování kožního lupus erythematosus (CLE), což je chronické, zánětlivé autoimunitní onemocnění. Tento stav se dělí na několik typů, přičemž nejčastější formy jsou akutní, subakutní a chronická forma. Kožní lupus může mít různé klinické projevy, které se mohou podobat jiným papuloskvamózním kožním nemocem, a proto je důležité rozlišit mezi nimi.

Akutní kožní lupus erythematosus (ACLE)

Akutní kožní lupus erythematosus (ACLE) je obvykle spojen s celkovým systémovým lupus erythematosus (SLE) a projevuje se především erytematózní vyrážkou na obličeji, typickou pro tzv. motýlí vyrážku. Tato vyrážka bývá fotodermatózní, což znamená, že se zhoršuje vlivem slunečního záření. V některých případech může ACLE přejít do rozsáhlejší formy, která zahrnuje makulopapulární vyrážku na exponovaných částech těla, jako jsou paže a další části vystavené slunci.

Subakutní kožní lupus erythematosus (SCLE)

Subakutní forma lupus erythematosus (SCLE) se projevuje malými, erytematózními, mírně šupinatými papulami, které mohou přecházet v psoriasiformní plaky nebo polycyklické, annularní plaky. Vyrážka se často objevuje na místech vystavených slunci, jako jsou ramena, předloktí a horní část zad. Obličej bývá u této formy často ušetřen. SCLE je silně spojena s fotocitlivostí, což znamená, že sluneční záření může příznaky výrazně zhoršit. Kromě toho jsou některé léky, jako antihypertenziva, protonové pumpy, lipidy snižující léky a anti-fungální léky, spojeny s výskytem SCLE, přičemž přerušení těchto léků často vede k zlepšení stavu. U více než 80 % pacientů s SCLE se vyskytují anti-Ro/SSA protilátky, což je důležitý diagnostický ukazatel.

Chronický kožní lupus erythematosus (DLE)

Nejčastější formou chronického kožního lupus erythematosus je discoidní lupus erythematosus (DLE). Tento stav se může projevovat jako lokalizovaný nebo generalizovaný. Lokalizovaná forma obvykle postihuje oblast nad krkem a je častější. Léze DLE jsou charakterizovány erytematózními, šupinatými plaky s dyspigmentací, přičemž okraje jsou často hyperpigmentované a střed může být hypopigmentovaný nebo depigmentovaný. Příznaky jsou obvykle provázeny atrofickými změnami a folikulárními keratotickými zátkami. Pokud je postižena ušní boltec, poskytuje to diagnostický klíč.

U DLE je běžným důsledkem jizvové alopecie (vypadávání vlasů) v oblastech postihujících vlasy. Obecně lze říci, že u pacientů s generalizovaným DLE je větší riziko přechodu na systémový lupus erythematosus (SLE). Tento přechod je pozorován u přibližně 5–10 % pacientů s DLE, přičemž generalizované formy mají vyšší riziko.

Diagnostika a léčba kožního lupus erythematosus

K diagnostice všech forem CLE je nutná kombinace histopatologického vyšetření, sérologie a typického klinického obrazu. Velmi důležité je vyloučit přítomnost systémového lupus erythematosus (SLE) u všech typů CLE. Pacienti s CLE by měli být pravidelně sledováni, protože onemocnění je chronické a vyžaduje dlouhodobou péči. V léčbě se doporučuje fotoprotekce (ochrana před slunečním zářením) a zanechání kouření, stejně jako použití topických kortikosteroidů, inhibitorů kalcineurinu a systémových glukokortikoidů, v závislosti na závažnosti onemocnění. V případě závažnějších nebo rozsáhlých lézí je první volbou systémová léčba antimalariky, přičemž hydroxychlorochin je považován za základní léčbu pro pacienty s rozsáhlými lézemi. Je také nutné pravidelně kontrolovat pacienty na přítomnost nežádoucích účinků, zejména retinopatie, což vyžaduje pravidelná oftalmologická vyšetření.

V léčbě DLE je doporučeno použití silných topických kortikosteroidů a v případě refrakterních ložisek také injekce kortikosteroidů do postižené oblasti. Při pokročilejších formách je doporučeno použití antimalarik jako první linie systémové léčby.

Důležitý aspekt léčby

Při dlouhodobém sledování pacientů s CLE je kladeno důraz na celkové zdraví pokožky a prevenci vzniku nových lézí. Vhodná fotoprotekce, pravidelná dermatologická kontrola a včasné zjištění komplikací, jako je přechod na SLE nebo zhoršení očního zdraví u pacientů užívajících hydroxychlorochin, jsou klíčové. Správná diagnostika a včasná léčba pomohou minimalizovat dlouhodobé následky těchto kožních onemocnění.

Jak rozpoznat a léčit puchýřové vyrážky a ekzémy

Puchýřové vyrážky, které mohou mít různé příčiny, představují jednu z častých dermatologických výzev. Vyrážky tohoto typu mohou být důsledkem infekčních onemocnění, alergických reakcí, dermatologických poruch nebo jiných faktorů, a jejich diagnostika závisí na důkladné analýze klinického obrazu, anamnéze pacienta a výskytu puchýřů v určité lokalizaci. Tento text se zaměřuje na několik běžných příčin puchýřových vyrážek a jejich klinické projevy, stejně jako na doporučení pro diagnostiku a léčbu.

Jedním z hlavních typů puchýřových vyrážek je herpes simplex, který se obvykle projevuje skupinami puchýřů kolem koutků úst nebo na genitáliích. Tento stav je často provázen bolestí nebo pálivým pocitem v postižené oblasti. Puchýře se mohou objevit také na jiných částech těla, pokud jsou přítomny místní puchýře, které mohou indikovat inokulovaný herpes. Tento virus je vysoce infekční, a proto je důležité včas rozpoznat příznaky a zahájit vhodnou léčbu, která může zahrnovat antivirotika.

Herpes zoster, známý také jako pásový opar, je další stav, který je charakterizován bolestí, která často předchází tvorbu puchýřů. Puchýře se objevují podél dermatomu a zpravidla mají segmentální nebo pásový tvar. Tato vyrážka nikdy nepřekračuje střední čáru těla, což je důležitý diagnostický znak. Pásový opar je často spojen s výrazným bolestivým syndromem, který může být dlouhodobý, a proto je kladeno důraz na včasnou léčbu, aby se minimalizoval jeho průběh a riziko komplikací.

Dalšími běžnými příčinami puchýřových vyrážek jsou onemocnění rukou, nohou a úst, které je způsobeno viry, jako je coxsackievirus. Tento stav se nejčastěji vyskytuje u dětí a je charakterizován puchýřky na dlaních, chodidlech, genitáliích a hýždích, přičemž může být doprovázen erozemi v ústní dutině. Infekce bývá obvykle krátkodobá, ale může být bolestivá, zvláště pokud je postižena ústní sliznice.

Impetigo je další infekční onemocnění, které se může projevit puchýřovými vyrážkami. Obvykle je lokalizováno a postihuje zejména děti. Charakteristickými rysy jsou měkké puchýře, které mohou prasknout a tvořit krusty. Impetigo je vysoce nakažlivé a vyžaduje rychlou léčbu antibiotiky.

U některých kožních problémů, jako jsou pohryby hmyzem, může dojít k vytvoření puchýřů. Tyto vyrážky mohou být buď lokalizované, nebo se mohou šířit po celém těle v závislosti na rozsahu kontaktu s hmyzem. Příznaky mohou zahrnovat svědění, bolest a zánět, přičemž lokalizace puchýřů často souvisí s místem kousnutí nebo bodnutí.

Další příčinou puchýřových vyrážek může být kontaktní dermatitida, která může být způsobena alergickou reakcí na určité látky, jako je jedovatý břečťan. V tomto případě bývají puchýře rozloženy v lineární formě, což je typické pro reakce na rostlinné toxiny. Kontakt s alergenem je obvykle dobře zdokumentován v anamnéze, což pomáhá při diagnostice.

V případě všech výše uvedených stavů je důležité sledovat nejen přítomnost puchýřů, ale i jejich lokalizaci, velikost, barvu a případné související příznaky, jako je bolest, pálení nebo svědění. Správná diagnóza může být často určena na základě klinického obrazu, ale pro potvrzení diagnózy mohou být užitečné další diagnostické testy, včetně kultivace vzorků nebo krevních testů na přítomnost specifických protilátek.

V případě, že puchýře nejsou příznakem běžného onemocnění, ale přetrvávají nebo se zhoršují, může být nezbytné pacienty nasměrovat k dermatologovi, který se specializuje na léčbu kožních onemocnění a může provést podrobnější vyšetření, včetně biopsie pokožky nebo imunologických testů. Tento krok je důležitý zejména u chronických nebo těžkých forem puchýřových onemocnění, jako je pemfigus vulgaris nebo bullózní pemfigoid, které vyžadují specializovanou léčbu.

Pokud jde o léčbu, základem pro většinu puchýřových vyrážek jsou symptomatická opatření, jako je používání antihistaminik na zmírnění svědění, lokální aplikace kortikosteroidů k potlačení zánětu a antivirová léčba u herpetických infekcí. V případě bakteriálních infekcí, jako je impetigo, je nutná antibiotická terapie.

Důležité je, aby pacienti věnovali pozornost prevenci sekundárních infekcí, zejména pokud dochází k prasknutí puchýřů, což může vést k otevřeným ranám. Zvláštní pozornost je třeba věnovat hygienickým návykům a chránění postižených oblastí před dalším podrážděním.

Všechny tyto aspekty jsou důležité pro efektivní diagnostiku, léčbu a prevenci komplikací u pacientů s puchýřovými vyrážkami. Je třeba mít na paměti, že včasná léčba a správná diagnostika hrají klíčovou roli při zajištění kvalitní péče a zlepšení klinického stavu pacienta.

Jak se projevují a léčí dermatofytózy a kvasinkové infekce kůže?

Dermatofytózy, často označované jako „ringworm“ (tinea), jsou povrchové plísňové infekce, které postihují kůži, vlasy a nehty. Tyto infekce jsou způsobeny dermatofyty, což jsou druhy hub z rodu Microsporum, Trichophyton a Epidermophyton. Každý typ dermatofytózy je pojmenován podle části těla, kterou postihuje. Například tinea corporis (tinea na těle), tinea capitis (tinea na hlavě), tinea pedis (tinea na nohách) nebo tinea unguium (plísňové infekce nehtů, onychomykóza).

Klasic­ké projevy dermatofytózy zahrnují erytematózní (zarudlé) skvrny s centrálním vyprázdněním, zvýšenými okraji a jemným olupováním. Podle konkrétní lokalizace může být klinický obraz různý. Například tinea corporis se obvykle projevuje jako červené, svědivé, kruhové skvrny na těle, zatímco tinea pedis na nohou může mít různou formu, jako jsou puchýře, šupinatění mezi prsty nebo rozsáhlé olupování na ploskách nohou.

U tinea manuum (infekce rukou) bývají postiženy dlaně, kde se objevuje rozptýlené šupinatění, a prstové záhyby bývají výrazněji zřetelné. Tento typ infekce často zahrnuje i nohy, což je důvod, proč je někdy označován jako „syndrom dvou nohou a jedné ruky“. Tinea cruris (také známá jako „jock itch“) postihuje oblast třísla a genitálií, kde se obvykle objevují červené, kroužkovité skvrny, které šetří pohlavní orgány.

Pokud jde o tinea pedis, tedy plísňovou infekci nohou, existují různé formy: interdigitalní (mezi prsty), mokasínová (na ploskách nohou) a puchýřová/vezikulární. Nejběžnější formou je ta, která postihuje meziprstní prostory, kde se mohou objevit trhliny, odlupování nebo macerace kůže. Mokasínová forma se projevuje šupinatě na ploskách nohou, zatímco puchýřová forma se projevuje puchýři na podrážkách.

Tinea capitis (plísňová infekce pokožky hlavy) může způsobit vypadávání vlasů (alopecii), která může být jak nevratná (jizvící), tak reverzibilní (není trvalá). Často se vyskytuje jako plešatá místa s černými tečkami (když jsou vlasy přetržené u povrchu pokožky) nebo šedavé skvrny. V těžších případech může dojít k výskytu žlutých krust nebo puchýřů, což jsou známky zánětlivých typů infekce, které mohou vést k trvalé ztrátě vlasů.

Diagnóza dermatofytóz se provádí buď mikroskopickým vyšetřením škrábanců z kůže připravených s draselným hydroxidem (KOH), nebo kulturou na plísně. U tinea capitis je kultura preferována, protože vyšetření může trvat několik týdnů. Histopatologické vyšetření kůže může také pomoci při stanovení diagnózy, zejména v nejednoznačných případech.

Léčba dermatofytóz závisí na typu infekce a lokalizaci. U tinea capitis, kde pouze lokální léčba není účinná, je preferovaným léčebným postupem perorální podávání griseofulvinu nebo terbinafinu. U kožních infekcí typu tinea corporis, cruris nebo manuum se obvykle používají topické antimykotika, jako jsou allylaminy (např. terbinafin) nebo imidazoly (např. ketokonazol). U těžších nebo rozsáhlejších případů může být nutné předepsat perorální antimykotika.

Důležité je i prevenci, přičemž klíčovým faktorem je udržování postižených oblastí suchých a čistých, a to zejména v intertriginózních oblastech (například mezi prsty na nohou nebo v tříslech). Používání antifungálních pudrů může být rovněž užitečné pro zamezení recidivy infekce.

Co se týče onychomykózy (plísně nehtů), tento typ infekce je často těžší na léčbu a vyžaduje kombinaci lokálních a systémových antimykotik. U méně závažných případů lze použít lokální léčbu, zatímco u rozsáhlejších nebo odolných infekcí je nezbytné nasadit perorální antimykotika.

Ke správné diagnóze a účinné léčbě je třeba pečlivě hodnotit klinický obraz, provést diagnostické testy a podle potřeby zahájit cílenou léčbu, která může zahrnovat jak topické, tak perorální antimykotika.

Jak správně diagnostikovat a léčit alopecii a další kožní problémy na pokožce hlavy?

Alopecie a další dermatologické problémy pokožky hlavy jsou časté příčiny, proč pacienti vyhledávají odbornou pomoc. Patří mezi ně androgenetická alopecie, alopecie areata, telogenní efúzium, trichotillomanie, lupy, psoriáza pokožky hlavy, seborrhoická dermatitida, aktinická keratóza, alergická kontaktní dermatitida a akné keloidní. Všechny tyto stavy vyžadují specifický diagnostický přístup a léčbu, přičemž klíčovým faktorem je rozpoznání, zda jde o nevratné nebo nenávratné ztráty vlasů.

Prvním krokem při diagnostice vypadávání vlasů je rozlišit mezi typy alopecie: zjistit, zda je přítomna jizvová alopecie, kdy vlasy již nelze obnovit, nebo nenávratná alopecie, kde je možné vlasy regenerovat. U jizvové alopecie nejsou viditelné vlasové folikuly a pokožka hlavy působí jako lesklý povrch bez jakýchkoli známek růstu vlasů. V těchto případech je doporučeno pacienta odeslat k dermatologovi, neboť diferenciální diagnostika může být široká a vyžaduje odbornou péči.

Pokud jde o nenávratnou alopecii, kdy jsou stále přítomny vlasové folikuly, existují čtyři základní stavy, které je třeba zvážit. Mezi ně patří:

  1. Androgenetická alopecie (AGA)

  2. Alopecie areata (AA)

  3. Telogenní efúzium

  4. Trichotillomanie

Androgenetická alopecie (AGA)

Androgenetická alopecie je nejběžnější formou vypadávání vlasů na světě a postihuje jak muže, tak ženy. V mužích se projevuje postupným ztenčováním vlasů v oblasti temene a čela, což vede k typickému "vypadávání" ve formě plešatých skvrn. U žen je alopecie rozpoznatelná jako difúzní ztráta vlasů a ztenčení v oblasti čela a temene.

Zatímco u mužů bývá čelní linií vlasů často zasažena, u žen tento symptom obvykle nenastává. U žen se spíše objevuje rovnoměrné ztenčení vlasů, což může být kladeno na vrub hormonálním změnám během menopauzy. Diagnóza androgenetické alopecie je zpravidla stanovena na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření.

Alopecie areata (AA)

Alopecie areata je autoimunitní stav, při kterém imunitní systém napadá vlastní vlasové folikuly. Tento typ alopecie se obvykle projevuje náhlým vypadáváním vlasů ve formě kulatých nebo oválných skvrn. Je důležité si uvědomit, že alopecie areata může postihnout i jiné oblasti, jako jsou obočí nebo řasy, a může být spojena s dalšími autoimunitními poruchami, jako je vitiligo nebo revmatoidní artritida.

Léčba alopecie areata zahrnuje imunosupresivní léčbu, která má za cíl potlačit nadměrnou imunitní reakci.

Telogenní efúzium

Telogenní efúzium je stav, kdy dojde k nadměrnému vypadávání vlasů během přechodného období. Tento jev se může objevit po tělesné zátěži, stresu nebo hormonálních změnách, jako je těhotenství nebo změny v hladinách hormonů během menopauzy. Většina pacientů s telogenním efúziem se po několika měsících uzdraví, jakmile se stabilizuje jejich fyzický nebo emocionální stav.

Trichotillomanie

Trichotillomanie je psychologická porucha, která vede k tomu, že pacienti vykonávají kompulzivní vytahování vlasů. Tento stav je často spojen s pocity úzkosti a stresu a vyžaduje psychoterapeutickou péči a někdy i medikamentózní léčbu. V tomto případě je důležité neignorovat psychickou složku problému a poskytnout pacientovi adekvátní podporu.

Důležitost diagnostiky a léčby

Při léčbě onemocnění pokožky hlavy je zásadní včasná diagnostika, neboť čím dříve se stanoví správná diagnóza, tím účinnější může být léčba. Kromě farmakologických terapií existují i chirurgické možnosti, jako je transplantace vlasů v případě nevratné ztráty vlasů. U mnoha onemocnění pokožky hlavy může být klíčová i změna životního stylu, například zlepšení stravovacích návyků, zvládání stresu nebo ochrana před škodlivým UV zářením, což přispívá k prevenci a zlepšení zdraví pokožky.

Pokud jde o diagnostiku, i v případě nevratné alopecie, jako je například androgenetická alopecie, se někdy může ukázat, že stav je součástí širšího zdravotního problému, jako je například endokrinní porucha. V tomto ohledu je také důležité zaměřit se na hormonální profil a jiné možné interní faktory, které by mohly ovlivnit zdraví pokožky hlavy.

Jak správně provést biopsii pleti a kryochirurgii: Techniky a doporučení

Při provádění biopsie pleti, ať už jde o metodu „shave“ nebo „punch“, je klíčové správné odstranění tkáně a následné ošetření místa odběru. U "shave" biopsie je nejprve aplikována lokální anestezie, následně se pokožka odděluje pomocí škrabky tak, aby léze byla odstraněna co nejvíce šetrně, ale zároveň dostatečně pro diagnostiku. Pokud se léze neodděluje samostatně, mohou se použít kleště s ozubenými hroty, které usnadní oddělení od podkladových tkání. Tato metoda obvykle nevyžaduje šití, i když se může objevit minimální krvácení, které je možno zastavit pomocí aplikace stříbra nebo přítlačením.

Podobně se provádí „punch“ biopsie, kdy se používá speciální nástroj v podobě kroužku o průměru 4 mm, který je použit k vyříznutí kožní léze. Tato technika poskytuje dostatečné množství tkáně pro histologické vyšetření a stejně jako při "shave" biopsii, není nutné provádět stehy, pokud není přítomno nadměrné krvácení. V případě potřeby lze místo mírně sešít. Samotný odběr probíhá tak, že nástroj je zasunut do léze a jemně se otáčí, aby došlo k jejímu vyříznutí. Po vyjmutí vzorku je umístěn do nádoby s formalinem k dalšímu vyšetření.

Pokud je nutné odstranit celý útvar, což je typické pro exciziální biopsie, využívá se metoda eliptického excize, která zahrnuje odstranění léze i s okolními tkáněmi pro širší histologickou analýzu. Tento typ biopsie vyžaduje sterilní podmínky a používání standardních chirurgických nástrojů včetně skalpelu, točených kleští a jehly pro následné sešití rány. Důležitým krokem je pečlivé označení okrajů excize, aby bylo dosaženo adekvátního okraje zdravé tkáně kolem léze, čímž se zvyšuje přesnost diagnózy. Po excizi je nutné místo ošetřit hemostatickými metodami, např. elektrokauterizací, a následně je rána sešita. Stehy mohou být absorbovatelné (např. vicryl) pro podkožní vrstvy a neabsorbovatelné pro kožní uzávěr. Doba odstranění stehů závisí na místě odběru, přičemž na obličeji se stehy odstraňují již po týdnu, zatímco na jiných částech těla může být doba delší.

Kryochirurgie je léčebná metoda, která využívá extrémně nízké teploty k destrukci kožních lézí, ať už benigních, premaligních nebo maligních. Nejběžnějším chladivem je kapalný dusík, který má teplotu −196 °C, a používá se k selektivní nekróze tkání. Cílem je zaměřit chladivo přímo na postiženou tkáň, aniž by došlo k poškození okolní zdravé pokožky. Metoda "spot freezing" je často používaná, protože umožňuje větší standardizaci aplikace kapalného dusíku.

Procedura spočívá v aplikaci tekutého dusíku pomocí ručního kryo-nástroje, který je držen ve vzdálenosti 2–4 cm od pokožky. Postup začíná nastříkáním dusíku na lézi, dokud se nevytvoří ledová koule pokrývající jak lézi, tak požadovaný okraj. Velikost tohoto okraje závisí na povaze léze: u benigních lézí je to obvykle 1–2 mm, u premaligních 2–3 mm, a u maligních až 5 mm. Po vytvoření ledové koule je třeba udržet daný stav po stanovenou dobu, známou jako „freeze time“, která se liší v závislosti na typu léze.

Po uplynutí této doby je třeba lézi nechat zcela roztát před případným dalším opakováním procesu, což obvykle zahrnuje 2 cykly zmrazování a rozmrazování, zejména u větších lézí. Pokud jde o léze s nožičkou, jako jsou bradavice nebo fibromy, lze je pohodlněji uchopit pinzetou a aplikovat kryo na konkrétní místo.

Tato metoda je vhodná pro široké spektrum kožních onemocnění, jako jsou bradavice, seborrhoické keratózy, akantózy, kožní výrůstky, ale i ne-melanomové rakoviny, jako je bazaliom a spinocelulární karcinom in situ. V některých případech je však kryochirurgie kontraindikována, například u melanomů nebo lézí, u kterých je třeba histologické vyšetření, u Raynaudovy choroby a dalších stavů, při nichž by vystavení nízkým teplotám mohlo být nebezpečné.

Je důležité, aby všechny tyto postupy byly prováděny s důrazem na preciznost a správné zajištění hemostázy, a to jak při biopsiích, tak při kryoterapii. U každé metody je kladeno důraz na dodržení bezpečnostních opatření, správné použití nástrojů a zajištění co nejmenšího rizika pro pacienta.

Jak snížit hysterézi v perovskitových solárních článcích?
Jak velikost vzorku ovlivňuje distribuci vzorku a standardní chybu průměru?
Jak hodnotit komplikované pozice ve střelce: Příklady z moderních partií
Jak vznikaly první městské civilizace a jak měníme svět kolem nás?